Lenguia | A2 Czech Grammar: 70 Topics & Examples

Czech splits masculine nouns into two groups: animate (people and animals: student, pes, muž) and inanimate (things: dům, stůl, počítač). The two groups decline differently. In the nominative plural, animate nouns take -i or -ové (studenti, pánové), while inanimate nouns take -y (domy, stoly). In the accusative singular, an animate masculine noun copies its genitive form (vidím psa, vidím studenta), but an inanimate masculine noun keeps the nominative form (vidím dům, vidím stůl). This is why animals and people behave one way and objects another. You learn the animacy together with the noun, just like its gender.

Key rule

Animate masculine nouns take nom. pl. -i/-ové and an accusative-singular equal to the genitive; inanimate masculine nouns take nom. pl. -y and an accusative-singular equal to the nominative.

Examples

Vidím psa na zahradě.
Vidím pes na zahradě.
Pes is animate, so its accusative singular equals the genitive: psa, not the nominative pes.
Vidím dům na konci ulice.
Vidím domu na konci ulice.
Dům is inanimate, so its accusative singular equals the nominative dům, not the genitive domu.
Na nádraží čekají dva studenti.
Na nádraží čekají dva studenty.
Student is animate, so the nominative plural is studenti with -i, not studenty.

Common mistakes

Using nominative for animate accusative singular
Vidím student.
Vidím studenta.
An animate masculine noun has accusative = genitive, so the form is studenta.
Changing an inanimate accusative singular
Kupuji stolu.
Kupuji stůl.
An inanimate masculine noun keeps the nominative in the accusative, so it stays stůl.

A2Agreement

Adjective Agreement - Singular Cases

Shoda přídavného jména - jednotné číslo

A Czech adjective must agree with its noun in gender, number and case. In the singular, hard adjectives have endings built on -ý/-á/-é (nový dům, nová kniha, nové okno), and they change as the noun changes case: vidím nový dům (acc.), v novém domě (loc.), s novou knihou (instr.). Soft adjectives end in -í for all three genders (moderní byt, moderní kniha, moderní auto) and change far less. The adjective always sits in front of the noun and copies its grammatical features, so when you decline the noun you must decline the adjective with it.

Key rule

Make the adjective agree with its noun in gender, number and case: hard adjectives take -ý/-á/-é-based endings, soft adjectives take -í-based endings, and the ending shifts as the noun's case shifts.

Examples

Mám nový dům.
Mám nová dům.
Dům is masculine, so the adjective is nový, not the feminine nová.
Čtu novou knihu.
Čtu nový knihu.
Kniha is feminine accusative, so the adjective is novou, not the masculine nový.
Bydlím v novém domě.
Bydlím v nový domě.
The locative after v requires novém, not the nominative nový.

Common mistakes

Using nominative adjective in an oblique case
Bydlím ve velký dům.
Bydlím ve velkém domě.
The locative after v requires velkém, not the nominative velký.
Wrong gender ending on the adjective
Mám nová auto.
Mám nové auto.
Auto is neuter, so the adjective is nové, not the feminine nová.

A2Agreement

Adjective Agreement - Nominative Plural

Shoda přídavného jména - 1. pád množného čísla

In the nominative plural, a Czech adjective has three possible endings, and the choice depends mainly on the gender and — for masculines — on animacy. Animate masculine nouns take -í on the adjective (noví studenti, dobří kluci), and this often softens the final consonant of the adjective. Inanimate masculine and all feminine nouns take -é (nové domy, nové knihy). Neuter nouns take -á (nová auta, malá města). So the same word 'new' becomes noví, nové or nová depending on the noun. The adjective stands before the noun and copies its features, and the copula být stays present (Ti studenti jsou noví).

Key rule

In the nominative plural use adjective -í for animate masculine nouns (with stem softening: dobří, velcí), -é for inanimate masculine and feminine nouns, and -á for neuter nouns.

Examples

Naši studenti jsou pilní.
Naši studenti jsou pilné.
Animate masculine plural takes -í: pilní, not the inanimate/feminine -é.
Tyto domy jsou nové.
Tyto domy jsou noví.
Inanimate masculine plural takes -é: nové, not the animate -í.
Ty knihy jsou zajímavé.
Ty knihy jsou zajímaví.
Feminine plural takes -é: zajímavé, not the animate -í.

Common mistakes

Using -é for an animate masculine plural
Studenti jsou dobré.
Studenti jsou dobří.
Animate masculine plural requires -í: dobří.
Forgetting consonant softening before -í
Kluci jsou hezký.
Kluci jsou hezcí.
Hezký softens to hezcí (ch → c, k → c) before the animate plural -í.

A2Agreement

Comparative & Superlative of Adjectives

Stupňování přídavných jmen

Czech adjectives form the comparative ('more ...') with the suffix -ější or -ší (rychlejší, mladší), and the superlative ('most ...') by adding the prefix nej- to the comparative (nejrychlejší, nejmladší). The comparative still agrees with its noun like any adjective: rychlejší auto, rychlejší knihy. A small group of common adjectives is irregular and has a special stem: dobrý → lepší → nejlepší, špatný → horší → nejhorší, velký → větší → největší, malý → menší → nejmenší, dlouhý → delší → nejdelší. When you compare two things you use the word než ('than'): Petr je vyšší než Jan.

Key rule

Form the comparative with -ější/-ší and the superlative by prefixing nej- to the comparative; the graded adjective still agrees with its noun, and a few common adjectives (dobrý → lepší, velký → větší) are irregular.

Examples

Toto auto je rychlejší.
Toto auto je rychlejšejší.
The comparative of rychlý is rychlejší; doubling the suffix is wrong.
Petr je mladší než Jan.
Petr je mladější než Jan.
Mladý forms the comparative with -ší and stem change: mladší, not mladější.
To je nejlepší film roku.
To je nejdobřejší film roku.
Dobrý is irregular: the superlative is nejlepší, not nejdobřejší.

Common mistakes

Using jako instead of než after a comparative
Petr je vyšší jako Jan.
Petr je vyšší než Jan.
After a comparative Czech uses než ('than'); jako means 'as/like' for equality.
Regularising an irregular comparative
Tento film je dobřejší.
Tento film je lepší.
Dobrý is irregular: the comparative is lepší, not dobřejší.

A2Agreement

Comparison of Adverbs

Stupňování příslovcí

Adverbs grade much like adjectives, but their endings differ. The comparative of an adverb is formed with -eji (or -e after some stems): rychle → rychleji, pomalu → pomaleji. The superlative adds the prefix nej-: nejrychleji. Unlike adjectives, adverbs never agree with a noun — they keep one form. Several common adverbs are irregular: dobře → lépe → nejlépe, špatně → hůře → nejhůře, mnoho → více → nejvíce, málo → méně → nejméně. To compare you use než ('than'): Běhá rychleji než já. Adverbs answer 'how?' and modify verbs, so you use them with actions, not with nouns.

Key rule

Grade adverbs with the comparative -eji/-e and the superlative nej-; an adverb has one invariable form and never agrees with a noun, and a few common adverbs (dobře → lépe) are irregular.

Examples

Petr běhá rychleji než já.
Petr běhá rychlejší než já.
After the verb běhá you need the adverb rychleji, not the adjective rychlejší.
Dnes se cítím lépe.
Dnes se cítím dobřeji.
Dobře is irregular: its comparative is lépe, not dobřeji.
Mluv prosím pomaleji.
Mluv prosím pomalejší.
The verb mluv requires the adverb pomaleji, not the adjective pomalejší.

Common mistakes

Using a comparative adjective in place of an adverb
Běhá rychlejší.
Běhá rychleji.
A verb is modified by an adverb, so the comparative is rychleji, not rychlejší.
Regularising the irregular adverb dobře
Cítím se dobřeji.
Cítím se lépe.
Dobře is irregular: its comparative is lépe.

A2Determiners

Quantifiers každý / všichni / všechen

Zájmena každý / všichni / všechno

Czech has three closely related universal quantifiers. Každý means 'each / every' and is always singular: každý den, každá žena, každé ráno. Všichni means 'all (people)' and is plural: všichni studenti přišli. Všechno means 'everything' and stands alone like a noun: všechno je hotovo. There is also všechen / všechna / všechno used before a mass noun: všechen čas, všechna voda, všechno mléko. Každý declines like a hard adjective, and všichni/všechno decline as pronouns. The copula být stays present (Všichni jsou tady).

Key rule

Use singular každý for 'each/every', plural všichni/všechny/všechna for 'all', neuter všechno for 'everything', and všechen/všechna/všechno before mass nouns; all agree and decline.

Examples

Každý den chodím do školy.
Všichni den chodím do školy.
Každý ('each') is singular and agrees with the singular den, not the plural všichni.
Všichni studenti přišli včas.
Každý studenti přišli včas.
With the plural studenti you need the plural všichni, not the singular každý.
Všechno je hotové.
Všichni je hotové.
For 'everything' (a single neuter idea) Czech uses všechno, not the plural všichni.

Common mistakes

Using každý with a plural noun
Každý lidé to vědí.
Všichni lidé to vědí.
Každý is singular; for a plural noun use všichni.
Using všichni for 'everything'
Všichni je v pořádku.
Všechno je v pořádku.
'Everything' is the neuter singular všechno, which takes a singular verb.

A2Aspect

Aspect Introduction - Imperfective vs Perfective

Vid - úvod (nedokonavý a dokonavý)

Czech verbs come in two flavours, called aspect (vid). Almost every action can be said two ways: with an imperfective verb (nedokonavý vid) or a perfective verb (dokonavý vid). The imperfective looks at the action as a process or a habit, with no clear end: dělat (to be doing), psát (to be writing). The perfective looks at the whole action as one finished event with a result: udělat (to get done), napsat (to write to the end). They usually form a pair built from the same root, often differing by a prefix or a suffix. You choose aspect every time you use a verb, so it is one of the first big systems to master.

Key rule

Every Czech verb is either imperfective (process/habit) or perfective (one completed whole), and most actions have a pair of both.

Examples

Celý den jsem psal dopis.
Celý den jsem napsal dopis.
Celý den frames a process, so the imperfective psal is used, not the perfective napsal.
Konečně jsem napsal dopis.
Konečně jsem psal dopis.
Konečně signals a reached result, which calls for the perfective napsal.
Každý večer čtu knihu.
Každý večer přečtu knihu.
A repeated habit takes the imperfective čtu; the perfective přečtu means a single finished reading.

Common mistakes

Combining a perfective with budu
Budu udělat úkol.
Udělám úkol. / Budu dělat úkol.
Perfectives have no future auxiliary; their present form already means future.
Using perfective for an ongoing present action
Právě napíšu dopis.
Právě píšu dopis.
An action happening now is imperfective; the perfective present cannot mean 'now'.

A2Aspect

Recognising Aspectual Pairs

Vidové dvojice - rozpoznávání

Most Czech verbs live in pairs: one imperfective and one perfective that mean the same thing but differ in viewpoint. Learning these pairs is like learning vocabulary in twos. Common patterns are: add a prefix (psát → napsat, číst → přečíst, dělat → udělat), or change the stem and suffix (kupovat → koupit, dávat → dát). The imperfective is usually the longer, more 'process' form; the perfective often has a prefix or a shorter stem. Always learn a new verb together with its partner, e.g. dělat/udělat, so you can switch viewpoint whenever you speak. Knowing the pair tells you both how to say 'I was doing' and 'I got it done'.

Key rule

Learn each verb with its aspect partner; pairs form mainly by a perfectivising prefix (dělat→udělat) or a stem/suffix change (kupovat→koupit).

Examples

psát – napsat
psát – popsat (jako čistá dvojice)
Napsat is the pure perfective of psát; popsat means 'describe', a new meaning, not the aspect partner.
kupovat – koupit
kupovat – kupit
The perfective partner of kupovat is koupit, with the stem vowel change, not an invented form kupit.
dávat – dát
dávat – dávnout
The standard perfective of dávat is dát; dávnout is not the literary aspect partner.

Common mistakes

Treating a meaning-changing prefix as the aspect partner
psát – podepsat jako dvojice se stejným významem
psát – napsat (podepsat = 'to sign', jiný význam)
Only a 'pure' prefix gives a true aspect pair; podepsat adds the meaning 'sign'.
Inventing a perfective that does not exist
kupovat – kupit
kupovat – koupit
The real perfective of kupovat is the irregular koupit, which must be memorised.

A2Aspect

Aspect Meaning - Completion vs Process

Význam vidu - dokončení a průběh

The core meaning of aspect is simple: the perfective shows an action as one finished whole that reached its result, while the imperfective shows it as a process going on, with no claim that it ended. Compare psal dopis (he was writing a letter — we watch the activity) with napsal dopis (he wrote / finished the letter — the result is there). The same contrast appears in vařil oběd (was cooking) versus uvařil oběd (cooked it, ready to eat). Ask yourself: do I care about the activity unfolding, or about the completed result? That decision picks your aspect. Words like dlouho or celý den push you to the process; konečně, hned, or za hodinu push you to completion.

Key rule

Perfective = the action seen as one completed whole with its result; imperfective = the action seen as a process, with no claim of completion.

Examples

Včera psal dopis a poslouchal hudbu.
Včera napsal dopis a poslouchal hudbu zároveň celý večer.
Two simultaneous background activities are imperfective (psal, poslouchal); napsal would close one off.
Za hodinu napsal celý dopis.
Za hodinu psal celý dopis.
Za hodinu (within an hour, to completion) requires the perfective napsal.
Dlouho jsem vařil oběd.
Dlouho jsem uvařil oběd.
Dlouho stresses the process, so the imperfective vařil is correct.

Common mistakes

Using perfective for a background process
Když jsem napsal úkol, zazvonil telefon.
Když jsem psal úkol, zazvonil telefon.
The framing background action is imperfective; the sudden event is perfective.
Using imperfective with a completion time-frame
Za hodinu jsem vařil oběd.
Za hodinu jsem uvařil oběd.
Za + time meaning 'within' marks completion, requiring the perfective.

A2Aspect

Imperfective for Repetition and Habit

Nedokonavý vid - opakování a zvyk

When an action happens regularly, repeatedly, or as a habit, Czech uses the imperfective verb — even though each single instance might be 'completed'. So for daily routines you say: každý den čtu noviny, vždycky chodím pěšky, obvykle vařím doma. The repetition itself is viewed as an ongoing pattern, which is exactly what the imperfective expresses. Time words like každý den, vždycky, obvykle, často, nikdy, pravidelně are strong signals that you need the imperfective. If you switch to a perfective here (každý den přečtu...), it sounds like one single finished event, not a habit. So: habit and repetition equal imperfective.

Key rule

Repeated and habitual actions take the imperfective; frequency words like každý den, vždycky, obvykle, často demand it.

Examples

Každý den čtu noviny.
Každý den přečtu noviny.
A daily habit needs the imperfective čtu; přečtu forces a single finished reading.
Vždycky chodím do práce pěšky.
Vždycky přijdu do práce pěšky.
A repeated habit uses the imperfective habitual chodím, not the perfective přijdu.
Obvykle vařím doma.
Obvykle uvařím doma.
Obvykle marks a habit, so the imperfective vařím is correct.

Common mistakes

Perfective with a daily-habit adverb
Každý den přečtu jednu kapitolu.
Každý den čtu jednu kapitolu.
Každý den signals repetition, so the imperfective is required.
One-trip motion verb for repeated trips
Vždycky jdu do školy v osm.
Vždycky chodím do školy v osm.
A regular habit uses the habitual chodit, not the single-direction jít.

A2Aspect

Past Aspect Choice - Basic

Volba vidu v minulém čase - základy

Czech has only one past tense, so aspect does all the work of saying how the past action looked. With an imperfective past you describe a process, a background, or a repeated action: vařil jsem oběd (I was cooking), každý den jsem četl (I used to read). With a perfective past you report a single completed event with its result: uvařil jsem oběd (I cooked / it's ready), přečetl jsem knihu (I finished the book). When telling a story, imperfectives set the scene and perfectives move the plot forward. The l-participle form looks similar in both (vařil vs uvařil), so the prefix or stem tells you the aspect.

Key rule

With Czech's single past tense, imperfective past = process/background/habit, perfective past = one completed event with a result.

Examples

Když jsem vařil oběd, zazvonil telefon.
Když jsem uvařil oběd, zazvonil telefon během vaření.
The background process is imperfective (vařil); the interrupting event is perfective (zazvonil).
Uvařil jsem oběd a snědli jsme ho.
Vařil jsem oběd a snědli jsme ho hned celý.
A completed result that is then eaten needs the perfective uvařil.
Celý večer jsem psal e-maily.
Celý večer jsem napsal e-maily.
Celý večer frames the process, so the imperfective psal is used.

Common mistakes

Perfective for a background action
Když jsem napsal úkol, někdo zaklepal.
Když jsem psal úkol, někdo zaklepal.
The ongoing framing action is imperfective; the knock is the perfective event.
Imperfective for a single completed result
Včera jsem dělal ten projekt a odevzdal ho.
Včera jsem udělal ten projekt a odevzdal ho.
A finished, handed-in result calls for the perfective udělal.

A2Motion verbs

Jít vs Jet - On Foot vs by Vehicle

Jít vs jet - pěšky nebo dopravou

Czech splits 'to go' by manner of movement. Jít means to go on foot (walking), while jet means to go by some vehicle — car, bus, tram, train, bike. So Jdu do školy means I walk to school, but Jedu do školy (autobusem) means I go by bus. The choice does not depend on distance but on whether you move your own legs or ride something. If a vehicle is involved, even a bicycle, you use jet (Jedu na kole). Both are used for a trip happening now or in one direction. Tip: jít goes with pěšky (on foot), jet goes with vehicle nouns in the instrumental (autem, vlakem).

Key rule

Jít = go on foot (walking); jet = go by a vehicle (car, bus, tram, train, bike) — choose by manner, not distance.

Examples

Jdu do školy pěšky.
Jedu do školy pěšky.
Pěšky (on foot) requires jít, not jet.
Jedu do práce autobusem.
Jdu do práce autobusem.
Travel by bus is jet; autobusem signals a vehicle.
Jedeme do Brna vlakem.
Jdeme do Brna vlakem.
Going by train is jet; jít would mean walking the whole way.

Common mistakes

Using jít with a vehicle
Jdu domů tramvají.
Jedu domů tramvají.
Tramvají names a vehicle, so jet is required.
Using jet for walking
Jedu pěšky na náměstí.
Jdu pěšky na náměstí.
Pěšky means on foot, which is jít.

A2Motion verbs

Jít vs Chodit - Going on Foot

Jít vs chodit - pohyb pěšky

On foot, Czech has two verbs. Jít is determinate: it describes one trip happening now or in a single direction (Jdu do školy = I'm on my way to school). Chodit is indeterminate: it describes repeated, habitual, or multidirectional walking (Chodím do školy každý den = I go to school every day). So if you are walking somewhere right now, use jít; if you walk there regularly, use chodit. Chodit also covers 'to attend' (chodím do kina, chodím na kurz) and general ability to walk (dítě už chodí). The same root, two viewpoints: one current trip versus a habit.

Key rule

Jít = one current/one-direction trip on foot; chodit = repeated, habitual, or multidirectional walking (and 'to attend').

Examples

Teď jdu do obchodu.
Teď chodím do obchodu.
One trip happening now is determinate jít (jdu).
Každý den chodím do práce.
Každý den jdu do práce.
A daily habit needs the indeterminate chodit (chodím).
Děti chodí do školy.
Děti jdou do školy každý den.
Regular attendance uses chodit; jdou would mean they are going right now.

Common mistakes

Determinate jít for a habit
Každý den jdu na oběd ve dvanáct.
Každý den chodím na oběd ve dvanáct.
A daily routine is indeterminate chodit.
Indeterminate chodit for one current trip
Počkej, právě chodím za tebou.
Počkej, právě jdu za tebou.
A single trip happening now is determinate jít.

A2Motion verbs

Jet vs Jezdit - Going by Vehicle

Jet vs jezdit - pohyb dopravním prostředkem

By vehicle, Czech also has two verbs. Jet is determinate: one trip happening now or in one direction (Jedu do Prahy = I'm going to Prague now). Jezdit is indeterminate: repeated, habitual, or multidirectional travel by vehicle (Jezdím do Prahy každý týden = I go to Prague every week). So a single ride uses jet; a regular routine uses jezdit. Jezdit also expresses the ability or activity of driving/riding (Umím jezdit na kole, Jezdím autem už deset let). The vehicle still goes in the instrumental (autem, vlakem) or na + locative for bikes (na kole). Same idea as jít/chodit, but for riding instead of walking.

Key rule

Jet = one current/one-direction trip by vehicle; jezdit = repeated, habitual travel by vehicle (and the skill of riding/driving).

Examples

Teď jedu do centra.
Teď jezdím do centra.
One trip happening now is determinate jet (jedu).
Každý týden jezdím do Prahy.
Každý týden jedu do Prahy.
A weekly habit needs indeterminate jezdit (jezdím).
Umím jezdit na kole.
Umím jet na kole.
General ability to ride uses jezdit, not the one-trip jet.

Common mistakes

Determinate jet for a habit
Každý den jedu do práce vlakem.
Každý den jezdím do práce vlakem.
A daily routine by vehicle is indeterminate jezdit.
Indeterminate jezdit for one current trip
Teď zrovna jezdím na nádraží.
Teď zrovna jedu na nádraží.
A single trip now is determinate jet.

A2Motion verbs

Motion Verbs in the Past - Basic Choice

Slovesa pohybu v minulém čase - volba

In the past, the same logic applies to motion verbs. Use the determinate šel/jel for one specific trip you made in a particular direction (Včera jsem šel do kina = Yesterday I went to the cinema). Use the indeterminate chodil/jezdil for repeated or habitual trips, or for going there and back (Každý den jsem chodil do parku; Jako dítě jsem jezdil k babičce). So one journey equals šel/jel; a habit or many trips equals chodil/jezdil. Remember on foot is šel/chodil and by vehicle is jel/jezdil. The auxiliary být (jsem, jsi) is kept in the past: šel jsem, jel jsi.

Key rule

Past determinate šel/jel = one specific directed trip; past indeterminate chodil/jezdil = repeated, habitual, or there-and-back motion.

Examples

Včera jsem šel do kina.
Včera jsem chodil do kina jednou.
One specific trip yesterday is the determinate šel, not the habitual chodil.
Každý den jsem chodil do parku.
Každý den jsem šel do parku.
A daily past habit needs the indeterminate chodil.
Ráno jsem jel do práce autem.
Ráno jsem jezdil do práce autem jednou.
A single morning trip is the determinate jel.

Common mistakes

Determinate for a past habit
Každé ráno jsem šel běhat.
Každé ráno jsem chodil běhat.
A repeated morning routine is the indeterminate chodil.
Indeterminate for one specific trip
Včera večer jsem chodil do divadla.
Včera večer jsem šel do divadla.
A single directed trip uses the determinate šel.

A2Cases

Genitive Singular - Endings & Possession

2. pád (genitiv) - koncovky a přivlastnění

The genitive singular answers koho? čeho? (whose? of what?). Each gender and pattern takes its own ending. Hard masculine inanimate nouns end in -u (hradu, vlaku) but many take -a (chleba, lesa); animate masculine and soft masculine end in -a or -e (pána, muže). Feminine -a nouns take -y (ženy), soft feminine take -e/-i (růže, kosti). Neuter -o takes -a (města), soft neuter takes -e/-í (moře, stavení). The genitive is the natural way to show possession: kniha Jany 'Jana's book', dům mého otce 'my father's house'. The possessor follows the noun it belongs to.

Key rule

Genitive singular endings follow the noun's gender/pattern (pána, hradu/lesa, muže; ženy, růže, kosti; města, moře, stavení); the genitive also marks the possessor, which follows the possessed noun.

Examples

To je auto mého bratra.
To je auto můj bratr.
The possessor 'bratr' must be in the genitive (bratra), not the nominative.
Sklenice je plná vody.
Sklenice je plná voda.
'Plný' governs the genitive: voda → vody.
Dnes jsme se vrátili z lesa.
Dnes jsme se vrátili z lesu.
Inanimate 'les' belongs to the group taking -a in the genitive, not -u.

Common mistakes

Possessor left in the nominative
kolo Petr
kolo Petra
English uses 's, but Czech marks the possessor with the genitive: Petr → Petra.
Wrong inanimate ending -u vs -a
kus chlebu
kus chleba
A small group of inanimate masculines takes -a (chleba, lesa, sýra), not the default -u.

A2Cases

Dative Singular - Noun Endings

3. pád (dativ) - koncovky jednotného čísla

The dative singular answers komu? čemu? (to whom? to what?) and marks the recipient: dávám dárek bratrovi 'I give a present to my brother'. Hard masculine takes -ovi for people (pánovi, bratrovi) and -u for things (hradu, vlaku); soft masculine takes -ovi or -i (muži, učiteli). Feminine -a nouns take -ě/-e (ženě, sestře), soft feminine take -i (růži, kosti). Neuter -o takes -u (městu), soft -e takes -i (moři), and -í keeps -í (stavení). The dative also appears after the preposition k/ke 'towards' and with verbs like pomáhat 'help' and rozumět 'understand'.

Key rule

Dative singular: masculine -ovi (people) / -u (things) / soft -i; feminine -ě/-e (hard, with softening) / -i (soft); neuter -u / -i / -í; used for the recipient and after k/ke and verbs like pomáhat, rozumět.

Examples

Dal jsem dárek bratrovi.
Dal jsem dárek bratr.
The recipient takes the dative: bratr → bratrovi.
Píšu dopis babičce.
Píšu dopis babička.
Feminine 'babička' takes the dative -e with softening k → c: babičce.
Pomáhám mamince s úkolem.
Pomáhám maminku s úkolem.
'Pomáhat' governs the dative, not the accusative: mamince.

Common mistakes

Recipient in the accusative after pomáhat/rozumět
Pomáhám sestru.
Pomáhám sestře.
Czech 'pomáhat' and 'rozumět' govern the dative, even though English uses a direct object.
Missing -ovi on a masculine person
Dej to Petr.
Dej to Petrovi.
A masculine animate recipient normally takes -ovi: Petr → Petrovi.

A2Cases

Instrumental Singular - Noun Endings

7. pád (instrumentál) - koncovky jednotného čísla

The instrumental singular answers kým? čím? (by/with whom? by/with what?). Masculine and neuter nouns take -em (pánem, hradem, mužem, městem, mořem); the soft -í neuter takes -ím (stavením). Feminine -a nouns take -ou (ženou, sestrou), soft feminine -e nouns take -í (růží), and the -kost type takes -í (kostí). The instrumental is used for the means or tool of an action (with no preposition), after the preposition s/se 'with (together)', and after prepositions of place like nad, pod, před, za, mezi. So: jdu se sestrou 'I go with my sister', píšu perem 'I write with a pen'.

Key rule

Instrumental singular: masculine/neuter -em (-ím for soft -í neuters); feminine -ou (hard) / -í (soft); used for the bare means/tool, after s/se for company, and after nad/pod/před/za/mezi.

Examples

Jedu do práce autobusem.
Jedu do práce autobus.
The means of transport takes the bare instrumental: autobus → autobusem.
Mluvím se sestrou.
Mluvím se sestra.
Accompaniment with 'se' needs the instrumental: sestra → sestrou.
Píšu dopis perem.
Píšu dopis pero.
The tool of writing takes the bare instrumental: pero → perem.

Common mistakes

Means of transport left in the nominative
Jezdím vlak.
Jezdím vlakem.
The bare instrumental marks the means: vlak → vlakem (no preposition).
Feminine given -em instead of -ou
se sestrem
se sestrou
Feminine hard -a nouns take -ou in the instrumental, not -em.

A2Cases

Instrumental of Means and Path

Instrumentál prostředku a cesty

Czech uses the bare instrumental (no preposition) to say by what means or through what path an action happens. For transport it answers čím jedeš? — jedu autobusem, vlakem, autem, letadlem. For tools it answers čím to děláš? — píšu perem, krájím nožem, otevírám klíčem. For a route it answers kudy jdeš? — jdu lesem, parkem, městem. The key point is that English 'with' or 'by' is NOT translated by a preposition here: 'I write with a pen' = píšu perem, not píšu s perem. The preposition s/se is reserved for company (jedu s bratrem 'I travel with my brother').

Key rule

Express means, instrument and route with the bare instrumental and NO preposition (jedu autobusem, píšu perem, jdu lesem); save s/se strictly for accompaniment by a person.

Examples

Do školy jezdím tramvají.
Do školy jezdím s tramvají.
Transport is a bare instrumental; 's' would wrongly suggest company.
Otevřel jsem dveře klíčem.
Otevřel jsem dveře s klíčem.
A tool takes the bare instrumental: klíč → klíčem, no preposition.
Šli jsme do města lesem.
Šli jsme do města s lesem.
The route 'lesem' (through the forest) is a bare instrumental of path.

Common mistakes

Adding 's/se' to a means or tool
Jedu s autobusem.
Jedu autobusem.
Transport and tools take the bare instrumental; 's' marks only company with a person.
Means left in the nominative
Píšu tužka.
Píšu tužkou.
The instrument must carry the instrumental ending: tužka → tužkou.

A2Cases

Accusative Singular - Consolidated Endings

4. pád (akuzativ) - shrnutí koncovek

The accusative singular answers koho? co? and marks the direct object: vidím ženu 'I see a woman'. The endings depend on gender and animacy. Inanimate masculine and all neuter nouns look exactly like the nominative: vidím hrad, mám auto, čtu moře. Animate masculine nouns copy the genitive: vidím pána, znám muže. Feminine hard -a nouns take -u (ženu, knihu), soft feminine -e nouns take -i (růži), and the -kost type stays unchanged (kost, radost). This is a review tag pulling all the patterns together, so you can choose the right accusative for any noun you meet after verbs like vidět, mít, číst, kupovat.

Key rule

Accusative singular: inanimate masculine and all neuter = nominative; animate masculine = genitive (vidím pána); feminine -u (hard) / -i (soft) / unchanged (-kost).

Examples

Na ulici vidím pána.
Na ulici vidím pán.
Animate masculine takes the genitive-shaped accusative: pán → pána.
Kupuji nové auto.
Kupuji nového auta.
Neuter accusative equals the nominative: auto stays auto (no animate ending).
Čtu zajímavou knihu.
Čtu zajímavou kniha.
Feminine hard -a noun takes -u in the accusative: kniha → knihu.

Common mistakes

Animate masculine left as the nominative
Vidím tvůj bratr.
Vidím tvého bratra.
Animate masculine accusative copies the genitive: bratr → bratra (with tvého).
Genitive ending forced on an inanimate masculine
Mám nového auta
Mám nové auto.
Neuter and inanimate masculine accusatives equal the nominative; no -a ending.

A2Cases

Genitive after Quantity Words

Genitiv po výrazech množství

Czech quantity words are followed by the genitive. After hodně, málo, trochu, několik, pár, mnoho you put the counted noun in the genitive: for countable things use the genitive plural (hodně lidí, několik knih, pár dní), for uncountable things use the genitive singular (trochu vody, hodně mléka, málo času). The quantity word itself does not change for case here. The verb stays singular with these neuter quantity expressions: hodně lidí přišlo, trochu vody stačí. This is the same logic as numbers from five up (pět korun), so it is a key building block for talking about amounts.

Key rule

Quantity words (hodně, málo, trochu, několik, pár, mnoho) take the genitive: plural for countables (hodně lidí), singular for uncountables (trochu vody); the verb stays neuter singular.

Examples

Na koncertě bylo hodně lidí.
Na koncertě bylo hodně lidi.
Countable noun after 'hodně' takes the genitive plural: lidé → lidí.
Dej mi trochu vody.
Dej mi trochu voda.
Uncountable noun after 'trochu' takes the genitive singular: voda → vody.
Mám jen málo času.
Mám jen málo čas.
After 'málo' the noun goes into the genitive: čas → času.

Common mistakes

Nominative instead of genitive after a quantifier
hodně lidé
hodně lidí
Quantity words govern the genitive; countable nouns take the genitive plural: lidé → lidí.
Genitive plural where the genitive singular is needed
trochu vod
trochu vody
Uncountable nouns take the genitive SINGULAR after a quantifier: voda → vody.

A2Cases

Genitive Plural - Basic Endings

2. pád množného čísla - základní koncovky

The genitive plural answers 'of whom/what' for several things. It is needed after numbers from five up (pět korun), after quantity words (hodně lidí, málo peněz), and after prepositions like z, do, bez, od. Czech often marks it with a bare zero ending: žena → žen, město → měst, auto → aut. When the zero ending would leave an awkward consonant cluster, Czech inserts a fill vowel -e-: matka → matek, okno → oken. Hard masculine nouns usually take -ů (pán → pánů, hrad → hradů), while soft nouns and feminine i-stems take -í (růže → růží, kost → kostí).

Key rule

Genitive plural follows numbers 5+, quantity words and prepositions like z/do/bez; mark it with zero (žen, měst — fill -e- if needed: matek), -ů (pánů, hradů) or -í (růží, kostí).

Examples

Ve městě je pět velkých parků.
Ve městě je pět velkých park.
After the numeral pět the noun must stand in the genitive plural; hard masculine park takes -ů → parků.
Koupila jsem si šest knih a pět sešitů.
Koupila jsem si šest kniha a pět sešitů.
Feminine kniha takes the zero ending in the genitive plural → knih; the singular kniha is wrong after šest.
Do polévky přidej trochu cibule a několik mrkví.
Do polévky přidej trochu cibule a několik mrkve.
After několik the noun is genitive plural; feminine soft-type mrkev takes -í → mrkví, not the singular form.

Common mistakes

Singular noun kept after a higher numeral
Mám pět kniha.
Mám pět knih.
Numerals from five up govern the genitive plural, so kniha must become knih.
Missing fill vowel in a consonant cluster
Viděl jsem hodně matk.
Viděl jsem hodně matek.
The zero ending on matka would leave the cluster *matk; Czech inserts -e- → matek.

A2Cases

Dative as Indirect Object & after Verbs

Dativ - nepřímý předmět a po slovesech

The dative (3. pád) marks the recipient — the person to whom or for whom something is done. With verbs of giving, sending and saying, the recipient is dative while the thing is accusative: dávám dárek mamince, píšu dopis bratrovi. A group of common verbs governs the dative directly, without any 'to': pomáhat, děkovat, rozumět, volat, věřit, patřit. So you help, thank, understand and trust someone in the dative: pomáhám kamarádovi, děkuji učitelce, rozumím tobě. Czech keeps the copula být in such sentences and places short pronouns (mi, ti, mu) in the second-position clitic slot.

Key rule

Mark the recipient with the dative (dávám dárek mamince), and remember that pomáhat, děkovat, rozumět, věřit, volat, patřit govern the dative directly — pomáhám kamarádovi, děkuji učitelce.

Examples

Dávám dárek mamince k narozeninám.
Dávám dárek maminku k narozeninám.
The recipient maminka must be dative (mamince); the accusative maminku would make her the thing being given.
Každý večer pomáhám bratrovi s úkoly.
Každý večer pomáhám bratra s úkoly.
Pomáhat governs the dative, so the person is bratrovi, not the accusative bratra.
Děkuji učitelce za pomoc.
Děkuji učitelku za pomoc.
Děkovat takes the dative; the teacher is učitelce, not the accusative učitelku.

Common mistakes

Recipient put in the accusative instead of the dative
Koupil jsem dárek bratra.
Koupil jsem dárek bratrovi.
The recipient of koupit is the indirect object and must be dative → bratrovi.
Accusative used after pomáhat
Pomáhám maminku v kuchyni.
Pomáhám mamince v kuchyni.
Pomáhat governs the dative, so maminka becomes mamince.

A2Cases

Instrumental as Predicate after stát se / být

Instrumentál predikátu po stát se

When you say what someone becomes or works as, Czech often puts the predicate noun in the instrumental (7. pád). After stát se ('to become') the new role is always instrumental: stal se učitelem, stala se lékařkou. After být and chtít být the instrumental is common for a profession or changeable role: je studentem, chce být lékařkou. The masculine ending is usually -em (učitelem, inženýrem), the feminine -ou or -í (lékařkou, učitelkou). Czech keeps the copula být in the present (je studentem), unlike Russian. A plain nominative also occurs, but the instrumental is the safe, natural choice for roles and professions.

Key rule

After stát se the predicate is always instrumental (stal se učitelem); after být/chtít být use the instrumental for roles and professions (je studentem, chce být lékařkou) — and never drop the present copula být.

Examples

Po studiu se stal učitelem.
Po studiu se stal učitel.
After stát se the predicate noun must be instrumental → učitelem, not the nominative učitel.
Moje sestra se stala lékařkou.
Moje sestra se stala lékařka.
Stát se governs the instrumental; feminine lékařka becomes lékařkou.
Pavel je inženýrem ve velké firmě.
Pavel je inženýr ve velké firmě.
With být a professional role is normally instrumental → inženýrem; the nominative is possible but less idiomatic for a job.

Common mistakes

Nominative predicate kept after stát se
Stal se doktor.
Stal se doktorem.
Stát se always governs the instrumental, so doktor becomes doktorem.
Feminine predicate not put in the instrumental
Stala se učitelka.
Stala se učitelkou.
After stát se the feminine noun takes the instrumental ending -ou → učitelkou.

A2Cases

Locative Singular - Full Endings & Topic

6. pád (lokál) - úplné koncovky a téma

The locative (6. pád) is the only case that always needs a preposition: v, na, o, po, při. Use it for static location (v Praze, na stole) and for the topic of speech or thought after o (mluvíme o filmu, přemýšlím o práci). The singular endings depend on gender. Masculine and neuter often take -ě/-e (o hradě, ve městě) or -u (o filmu, v parku); animate masculine often takes -ovi (o bratrovi). Feminine -a nouns take -e/-ě (o ženě, v Praze), soft and i-stems take -i (o růži, o kosti). The ending -ě triggers softening: ve městě, na stole.

Key rule

The locative always takes a preposition (v, na, o, po, při) and marks location or topic; use -ě/-e (o hradě, ve městě, o ženě) or -u after k/g/h/ch (v parku, o filmu), with -ovi for animate masculines (o bratrovi).

Examples

Bydlíme ve městě blízko parku.
Bydlíme ve město blízko parku.
Locative after v requires ve městě (-ě softening); the nominative město cannot follow v for location.
Celý večer jsme mluvili o filmu.
Celý večer jsme mluvili o film.
The topic after o stands in the locative; film takes -u → o filmu.
Kniha leží na stole v kuchyni.
Kniha leží na stůl v kuchyni.
Static location after na is locative → na stole; na stůl (accusative) would mean direction onto the table.

Common mistakes

Nominative kept after a locative preposition
Bydlím v Praha.
Bydlím v Praze.
V for location requires the locative; Praha → Praze with h→z softening.
Accusative used for static location after na
Kniha je na stůl.
Kniha je na stole.
Static location after na is locative (na stole); the accusative na stůl means motion onto it.

A2Cases

Vocative Singular - Full Endings

5. pád (vokativ) - úplné koncovky jednotného čísla

The vocative (5. pád) is the form you use to address or call someone directly. It is fully alive in Czech and must not be replaced by the nominative. Masculine names and nouns take -e or -i: Petr → Petře!, pán → pane!, Tomáš → Tomáši!, kluk → kluku! (with k often kept). Feminine -a nouns take -o: Jana → Jano!, maminka → maminko!, paní doktorka → paní doktorko! Soft feminines take -i: paní → paní! Address with a title plus name keeps both in the vocative: pane Nováku!, paní Novákovo is wrong — say paní Nováková stays, but pane Nováku! changes. Using the nominative to call someone (Petr! instead of Petře!) sounds foreign.

Key rule

Always use the vocative to call or address someone: masculine -e/-i (Petře!, pane!, Tomáši!) or -u after k/g/h/ch (kluku!), feminine -a → -o (Jano!, paní doktorko!); never substitute the nominative.

Examples

Petře, pojď sem!
Petr, pojď sem!
Calling someone requires the vocative Petře!; the nominative Petr is wrong for direct address.
Dobrý den, pane Nováku!
Dobrý den, pan Novák!
Polite address puts the title and surname in the vocative → pane Nováku!; the nominative is incorrect.
Jano, kde jsi byla?
Jana, kde jsi byla?
Feminine -a nouns form the vocative in -o → Jano!; the nominative Jana cannot address her.

Common mistakes

Nominative used to call someone
Petr, pojď sem!
Petře, pojď sem!
Direct address requires the vocative; Petr → Petře.
Title in the nominative in polite address
Dobrý den, pan doktor!
Dobrý den, pane doktore!
Both the title pan and doktor take the vocative when addressing him → pane doktore.

A2Orthography

Consonant Alternations in Inflection

Hláskové změny při skloňování

When you decline some Czech nouns, the final stem consonant changes. The most common swaps are k → c, h → z, ch → š, and r → ř. They appear especially in the locative singular and the masculine animate nominative plural. So 'kluk' (boy) becomes 'kluci' in the plural, 'ruka' (hand) becomes 'ruce', 'Praha' becomes 'v Praze', and 'doktor' becomes 'doktoři'. The change happens because the following soft ending pulls the consonant toward a softer sound. You only spell what you would naturally pronounce, so learning a handful of patterns lets you predict most forms.

Key rule

Before soft endings the stem consonants shift k→c, h→z, ch→š, r→ř (kluk→kluci, Praha→v Praze, ruka→ruce, doktor→doktoři).

Examples

Na hřišti si hrají dva malí kluci.
Na hřišti si hrají dva malí kluki.
Masculine animate nominative plural softens k → c before the ending -i: kluk → kluci.
Bydlíme v Praze už tři roky.
Bydlíme v Prahe už tři roky.
Locative singular of 'Praha' alternates h → z: v Praze.
Držím tě pevně za ruce.
Držím tě pevně za ruky.
The noun 'ruka' has the alternated form 'ruce' (k → c) in this fixed plural.

Common mistakes

Keeping the hard consonant in the animate plural
Tady pracují tři noví zaměstnanci a dva kuchaři... ne, dva kuchari.
Tady pracují tři noví zaměstnanci a dva kuchaři.
Masculine animate nominative plural in -i softens r → ř: kuchař → kuchaři.
No alternation in the locative of -ha / -ka nouns
Sešli jsme se na rohu u banky, vlastně na řece.
Sešli jsme se na rohu u banky, vlastně na řece.
Feminine 'řeka' alternates k → c in the locative: na řece, not *na řeke.

A2Orthography

ě and dě / tě / ně Softening

Psaní ě a skupin dě, tě, ně

The letter 'ě' marks a soft pronunciation. After d, t, n it makes the consonant soft: 'dě, tě, ně' are read as if they were ďe, ťe, ňe. After b, p, v, f it inserts a soft 'j' sound: 'bě, pě, vě, fě'. After 'm' the spelling 'mě' is pronounced 'mně'. You meet 'ě' constantly in word endings, especially the locative and dative singular (ve městě, na stole → na stěně), and inside many word stems (dítě, věc, pět). You can never write 'ě' after other consonants, and you never start a word with it.

Key rule

Write 'ě' to soften a preceding d/t/n (dě tě ně), to add [j] after b/p/v/f (bě pě vě fě), and as 'mě' = pronounced mně; never at the start of a word.

Examples

Celé prázdniny jsme strávili ve městě.
Celé prázdniny jsme strávili ve meste.
Neuter locative singular of 'město' takes -ě: ve městě.
Dítě usnulo až pozdě večer.
Dítě usnulo až pozde večer.
The adverb 'pozdě' ends in -dě with a soft d; the háček is obligatory.
Vystoupil jsem až ve třetím patře.
Vystoupil jsem až ve třetim patre.
Neuter locative 've třetím patře' needs both the long í and the softening -ě.

Common mistakes

Dropping the háček in dě/tě/ně endings
Byli jsme na výlete v hlubokem lese.
Byli jsme na výletě v hlubokém lese.
Locative singular 'na výletě' needs -ě to soften the t; the adjective also needs long é.
Writing plain e after b/p/v/f
Sešli jsme se o pet minut pozdeji.
Sešli jsme se o pět minut později.
'Pět' requires 'ě' after p; 'později' requires 'ě' after d.

A2Orthography

mě vs mně

Psaní mě a mně

The pronoun 'já' (I) has two short spellings that sound almost the same but differ by case. Use 'mě' for the accusative and genitive (vidíš mě = you see me; bez mě / beze mne). Use 'mně' for the dative and locative (dej mně = give to me; o mně = about me). A simple trick: where you could use the long forms 'mne' (acc/gen) you write 'mě'; where you could use 'mně' (dat/loc) you write 'mně'. The same rule applies inside ordinary words: write 'mně' only where you really pronounce an n, otherwise 'mě'.

Key rule

'mě' = accusative/genitive of já (vidíš mě, beze mě); 'mně' = dative/locative (dej mně, o mně); substitute 'ty' (tě → mě, tobě → mně) to decide.

Examples

Vidíš mě tady vzadu?
Vidíš mně tady vzadu?
Accusative of 'já' → short 'mě' (test: vidíš tě).
Dej mně, prosím, tu knihu.
Dej mě, prosím, tu knihu.
Dative of 'já' → 'mně' (test: dej tobě / ti).
Mluvili jste o mně?
Mluvili jste o mě?
Locative after 'o' → 'mně' (test: o tobě).

Common mistakes

Using mě for the dative
Můžeš mě podat ten talíř?
Můžeš mně podat ten talíř?
The recipient is in the dative; substitute 'ty' → 'tobě/ti', so write 'mně'.
Using mně for the accusative
Počkej na mně chvilku.
Počkej na mě chvilku.
'Na' here governs the accusative (test: na tebe), so the short form is 'mě'.

A2Register

Polite Requests and Softening

Zdvořilé žádosti a zjemnění

To sound polite in Czech you soften a request instead of giving a bare command. The basic tool is 'prosím' (please), which you can add to almost anything: 'Dejte mi, prosím, vodu.' For real politeness use the conditional: 'Mohl byste mi pomoct?' (Could you help me?), 'Chtěl bych...' (I would like...). With strangers and in shops you use 'vy' forms. You can also say what you wish with 'přál bych si...' or 'rád bych...'. A negative-conditional question like 'Nemohl byste...?' is especially polite because it sounds less demanding.

Key rule

Soften requests with prosím + the conditional (Mohl byste...? Chtěl bych...); a negated conditional question (Nemohl byste...?) is the most polite form.

Examples

Mohl byste mi prosím pomoct s těmi taškami?
Pomoz mi s těmi taškami.
A conditional question with 'prosím' and 'vy' is polite; the bare imperative in 'ty' is too direct for a stranger.
Chtěl bych jednu kávu a sklenici vody, prosím.
Chci jednu kávu a sklenici vody.
'Chtěl bych' (conditional) is far more polite than the plain 'chci' when ordering.
Nemohl byste mi říct, kde je nádraží?
Řekni mi, kde je nádraží.
A negated conditional question sounds the most courteous; the ty-imperative is impolite to a stranger.

Common mistakes

Using a bare imperative with a stranger
Podej mi tu sůl.
Mohl byste mi prosím podat sůl?
A direct ty-imperative is impolite toward someone you address with 'vy'; soften with the conditional.
Colloquial bysme instead of bychom
Mohli bysme si prosím sednout tady?
Mohli bychom si prosím sednout tady?
The standard literary 1st-person plural conditional is 'bychom'; '*bysme' is non-standard.

A2Numbers dates time

Ordinal Numbers - Basic

Řadové číslovky - základy

Ordinal numbers say the position in a sequence: 'první' (first), 'druhý' (second), 'třetí' (third), 'čtvrtý', 'pátý'... They behave like adjectives, so they agree in gender, number and case with the noun: 'první den', 'první lekce', 'první patro', 'na druhém místě'. Most end like hard adjectives (-ý/-á/-é), but 'třetí' and 'tisící' follow the soft pattern. In writing you can use a figure with a full stop: '1.' = 'první', '2. patro' = 'druhé patro'. Ordinals are essential for dates, floors, order of events and rankings.

Key rule

Ordinals (první, druhý, třetí...) are adjectives and agree in gender/number/case; written as a figure they take a full stop (1. = první).

Examples

Bydlíme ve třetím patře.
Bydlíme ve třetí patře.
'Třetí' must agree in the neuter locative: ve třetím patře.
Náš tým skončil na druhém místě.
Náš tým skončil na druhé místě.
Neuter locative of 'druhý' is 'na druhém místě'.
První lekce byla docela snadná.
První lekci byla docela snadná.
Subject in the nominative: 'první lekce' (feminine), not the accusative form.

Common mistakes

No case agreement after a preposition
Pracuju v pátý patře.
Pracuju v pátém patře.
The locative after 'v' requires the agreeing form 'v pátém patře'.
Wrong gender ending
Mám lístek na první řadu... druhý řada.
Mám lístek na první řadu, vlastně na druhou řadu.
'Řada' is feminine, so the ordinal takes feminine endings: druhou řadu (acc.).

A2Numbers dates time

Telling Time - Basic

Určování času - základy

To ask the time you say 'Kolik je hodin?'. The answer uses 'je' with one o'clock and 'jsou' with two to four: 'Je jedna.', 'Jsou dvě.', 'Je deset hodin.'. For 'at' a time you use 'v' + accusative: 'v jednu', 've dvě', 'v deset'. Czech counts half-hours toward the next hour: 'půl třetí' means half past two (literally 'half of the third'). Quarters work the same way: 'čtvrt na pět' = quarter past four (a quarter toward five), 'tři čtvrtě na pět' = quarter to five. This forward-counting system surprises many learners.

Key rule

Kolik je hodin? → Je jedna / Jsou dvě / Je pět hodin; 'at' = v(e) + accusative; half and quarters count forward (půl třetí = 2:30, čtvrt na pět = 4:15).

Examples

Kolik je hodin? — Je jedna.
Kolik je hodin? — Jsou jedna.
With 'jedna' the copula is singular 'je'; only dvě/tři/čtyři take 'jsou'.
Teď jsou tři hodiny.
Teď je tři hodiny.
With 2–4 the copula is plural 'jsou' and 'hodiny' is nominative plural.
Sejdeme se ve dvě.
Sejdeme se v dvě.
Before 'dvě' the preposition is 've'; the accusative is used for 'at'.

Common mistakes

Wrong copula number with the hour
Teď je dvě hodiny.
Teď jsou dvě hodiny.
With 2–4 the copula is plural 'jsou'; only 'jedna' takes 'je'.
Counting half-hours backward
Je půl druhé. (meaning 2:30)
Je půl třetí.
Czech counts toward the next hour, so 2:30 is 'půl třetí', not 'půl druhé'.

A2Numbers dates time

Dates - Day and Month

Datum - den a měsíc

To ask the date you say 'Kolikátého je dnes?'. The answer puts the day as an ordinal in the genitive and the month also in the genitive: 'Je prvního května.' (It's the first of May), 'pátého ledna', 'dvacátého třetího prosince'. The genitive form of the ordinal ends in -ého for masculine/neuter: 'prvního, druhého, třetího'. The month name stands in the genitive: 'ledna, února, března, dubna, května...'. For 'on' a date you keep the same genitive: 'Přijedu pátého června.'. Years and longer dates add the year in the genitive too.

Key rule

Kolikátého je dnes? → Je + ordinal in the genitive + month in the genitive (Je prvního května); 'on a date' uses the bare genitive, no preposition.

Examples

Kolikátého je dnes? — Je prvního května.
Kolikátého je dnes? — Je první květen.
The date answer needs the genitive: prvního (ordinal) + května (month).
Narodila se pátého ledna.
Narodila se pátý leden.
'On a date' uses the bare genitive: pátého ledna.
Svátek máme dvacátého čtvrtého prosince.
Svátek máme dvacátý čtvrtý prosinec.
Compound ordinal and month both in the genitive: dvacátého čtvrtého prosince.

Common mistakes

Using the nominative instead of the genitive
Dnes je první květen.
Dnes je prvního května.
A date answer requires the genitive of both the day and the month.
Leaving the month in the nominative
Přijedu pátého červen.
Přijedu pátého června.
The month name must take the genitive: června, not the nominative červen.

A2Prepositions

Preposition k(e) + Dative (towards / to someone)

Předložka k(e) + 3. pád

The preposition k means 'towards' or 'to' a place or, very often, 'to (see) a person'. It always takes the dative case (3. pád), so the noun after it gets dative endings: k oknu, k lékaři, k řece. When you visit someone, Czech uses k + the person in the dative: jdu k babičce, jdu k doktorovi. Before words starting with k, g, or an awkward cluster, k becomes ke (ke kamarádovi, ke stolu), and before some forms it is ku (only ku Praze, ku příkladu). Think of k as movement that approaches something without entering it.

Key rule

k(e) always takes the dative and means movement towards / to a place or person, without entering (use ke before k-, g- or hard clusters).

Examples

Odpoledne jdu k lékaři.
Odpoledne jdu k lékaře.
k requires the dative; the masculine animate noun lékař becomes lékaři in the dative, not the genitive lékaře.
Posaď se blíž ke stolu.
Posaď se blíž k stolu.
Before the cluster st- the preposition lengthens to ke for easier pronunciation; stůl takes dative stolu.
O víkendu jedeme k babičce.
O víkendu jedeme do babičce.
Visiting a person uses k + dative; do + genitive (do babičky) would mean going inside something, not visiting someone.

Common mistakes

Using the genitive instead of the dative after k
Jdu k doktora.
Jdu k doktorovi.
k always takes the dative; doktor becomes doktorovi, not the genitive doktora.
Confusing k (to a person) with do (into a place)
Večer jdu do kamarádovi.
Večer jdu ke kamarádovi.
Visiting a person uses k + dative; do + genitive is reserved for entering an enclosed place.

A2Prepositions

More Genitive Prepositions (od, u, do, z, bez, kromě)

Předložky s 2. pádem (od, u, do, z, bez)

Many common Czech prepositions take the genitive (2. pád). od means 'from' a person or a starting time (od kamaráda, od pondělí). u means 'at someone's place' or 'near' (u babičky, u okna). do means 'into / until' (do města, do pátku) and z(e) means 'out of / from' (z práce, ze školy). bez means 'without' (bez cukru) and kromě means 'except / besides' (kromě bratra). After all of these the noun takes genitive endings, so masculine animate nouns end in -a (od bratra), feminine nouns in -y/-e (do školy, u tety), and z becomes ze before s, z and hard clusters.

Key rule

od, u, do, z(e), bez and kromě all take the genitive (2. pád); od = from a source/person, do = into/until, z = out of, u = at someone's/near.

Examples

Dostal jsem dopis od kamaráda.
Dostal jsem dopis od kamarádovi.
od takes the genitive, so masculine animate kamarád becomes kamaráda, not the dative kamarádovi.
O prázdninách jsme byli u babičky.
O prázdninách jsme byli u babičce.
u governs the genitive babičky; babičce would be the dative.
Vrátil se ze školy unavený.
Vrátil se z školy unavený.
Before the cluster šk- the preposition lengthens to ze; škola becomes the genitive školy.

Common mistakes

Using the dative after od (confusing it with k)
Mám pozdrav od bratrovi.
Mám pozdrav od bratra.
od takes the genitive (bratra); the dative bratrovi belongs only after k or as an indirect object.
Confusing u (at someone's place) with v (inside)
Byli jsme v babičky.
Byli jsme u babičky.
Being at a person's home uses u + genitive; v is for being inside an enclosed place.

Lenguia Premium

Halfway there — imagine actually using all of this.

Lenguia's AI tutor explains any of these Czech grammar topics in seconds and builds practice around the ones you get wrong.

Try for Just $1

A2Prepositions

Static Location - nad / pod / před / za / mezi + Instrumental

Statická poloha - nad, pod, před, za, mezi + 7. pád

To say where something is positioned relative to something else, Czech uses the prepositions nad (above), pod (under), před (in front of / before), za (behind) and mezi (between / among) with the instrumental case (7. pád). The instrumental endings are typically -em for masculine and neuter (pod stolem, nad oknem) and -ou for feminine (za skříní → skříní, but mostly -ou as in mezi školou a obchodem). These same prepositions with the accusative express movement (put it under the table), but for a static position you always use the instrumental. Czech keeps the verb být here: kniha je na stole, lampa je nad stolem.

Key rule

nad, pod, před, za and mezi take the instrumental (7. pád) for a static position (kde?), e.g. lampa je nad stolem, auto stojí před domem.

Examples

Lampa visí nad stolem.
Lampa visí nad stůl.
A static position takes the instrumental; stůl becomes stolem, while the accusative stůl would mean movement.
Kočka spí pod postelí.
Kočka spí pod postel.
Static location requires the instrumental postelí (soft feminine), not the accusative postel.
Auto stojí před domem.
Auto stojí před dům.
The car is positioned, so the instrumental domem is needed; před dům (accusative) would mean driving up in front of it.

Common mistakes

Using the accusative for a static position
Kniha leží na stůl.
Kniha leží na stole.
A motionless position answers kde? and takes the locative/instrumental, not the directional accusative.
Mixing up nad + instrumental (location) with the accusative
Lampa visí nad stůl.
Lampa visí nad stolem.
When something hangs there permanently it is a position, so nad takes the instrumental stolem.

A2Prepositions

Direction vs Location - na/v + Accusative vs Locative

Směr a poloha - na/v + 4. nebo 6. pád

The same prepositions na and v change case depending on whether you mean movement or position. For direction (kam? – where to?) na and v take the accusative (4. pád): jdu na poštu, jdu na koncert, jdu do školy. For location (kde? – where?) they take the locative (6. pád): jsem na poště, jsem na koncertě, jsem ve škole. Many enclosed places use do (into) + genitive for direction and v (in) + locative for position: jdu do školy / jsem ve škole. So one and the same place takes different cases according to the verb of motion or rest.

Key rule

Direction (kam?) takes na + accusative or do + genitive; location (kde?) takes na + locative or v + locative — same place, different case.

Examples

Ráno jdu do školy.
Ráno jdu ve škole.
Direction (kam?) uses do + genitive školy; v + locative (ve škole) would mean being there.
Teď jsem ve škole.
Teď jsem do školy.
Location (kde?) uses v + locative ve škole; do + genitive expresses movement.
Odpoledne jdu na poštu.
Odpoledne jdu na poště.
Movement to the post office takes na + accusative poštu; na poště (locative) means being there.

Common mistakes

Using the locative for movement
Jdu ve škole.
Jdu do školy.
Movement (kam?) requires do + genitive; the locative ve škole marks a static position.
Using the accusative for a static position
Jsem na poštu.
Jsem na poště.
Being somewhere (kde?) takes na + locative; the accusative marks direction.

A2Prepositions

Prepositions in Time Expressions (v, o, za, před, po)

Předložky v časových údajích

Czech uses different prepositions for time. v + accusative names a day (v pondělí, v úterý) and v + locative a month or year (v lednu, v roce 2020). o + locative is used for parts of the week and holidays (o víkendu, o Vánocích). za + accusative means 'in / after' a span counting forward (za hodinu, za tři dny). před + instrumental means 'ago / before' (před rokem, před obědem) and po + locative means 'after' (po obědě, po škole). Choosing the right preposition and case is the main challenge, because each one needs its own case.

Key rule

Time prepositions each take a fixed case: v + acc (day) / v + loc (month), o + loc (period), za + acc (in/forward), před + instr (ago), po + loc (after).

Examples

Sejdeme se v pondělí.
Sejdeme se v pondělím.
Days of the week take v + accusative (pondělí is unchanged), not a locative-style ending.
Narodil se v lednu.
Narodil se v leden.
Months take v + locative lednu, not the accusative leden.
O víkendu jezdíme na chatu.
V víkendu jezdíme na chatu.
Periods such as the weekend take o + locative (o víkendu), not v.

Common mistakes

Using v + locative for a day of the week
Sejdeme se v pondělí ráno v lednu… v pondělím.
Sejdeme se v pondělí.
Days take v + accusative (pondělí stays pondělí); only months/years take the locative.
Confusing za (forward) with před (backward)
Přijdu před hodinu.
Přijdu za hodinu.
za + accusative counts forward (in an hour); před + instrumental looks back (an hour ago).

A2Clitics

Second-Position Clitics - Introduction

Příklonky - druhá pozice (úvod)

Czech has a group of small, unstressed words called clitics (příklonky): the past-tense auxiliary jsem/jsi, the conditional bych/bys, the reflexive se/si, and short pronouns like mi, ti, mu, ho, ji. They do not stand at the start of a clause; instead they cluster in the second position, right after the first stressed word or phrase. So you say Včera jsem se učil, not Jsem se učil včera. The first slot is filled by one meaningful unit (a word or a short phrase), and the clitics lean on it. This Wackernagel rule is one of the hallmarks of Czech word order.

Key rule

Unstressed clitics (jsem/jsi, bych/bys, se/si, mi/ti/mu, ho/ji) sit in second position, right after the first stressed word or phrase, and never start a clause.

Examples

Včera jsem se učil česky.
Jsem se učil včera česky.
The clitic cluster jsem se must follow the first stressed unit (Včera); it cannot open the clause.
Můj bratr se vrátil pozdě.
Se vrátil můj bratr pozdě.
se cannot start a clause; it leans on the first stressed phrase Můj bratr.
Ráno jsem mu zavolal.
Jsem mu ráno zavolal.
The clitics jsem mu belong in second position after Ráno, not at the very beginning.

Common mistakes

Starting a clause with a clitic
Se mi to líbí.
Líbí se mi to.
Clitics never open a clause; the stressed verb líbí takes the first slot and se mi follow it.
Putting the auxiliary at the very beginning of a past-tense sentence
Jsem včera pracoval.
Včera jsem pracoval.
The auxiliary jsem is a clitic and must sit in second position after the first stressed word.

A2Clitics

Placement of Reflexive se / si

Postavení zvratného se / si

The reflexive se and si are clitics, so they sit in second position in the clause, not glued to their verb. Even though the verb may be far away, se/si still go right after the first stressed word: Včera jsem se učil; Ráno se vrátím. Notice that when there is a past auxiliary (jsem, jsi), it comes first and se/si follow it: jsem se. In the present and future, se/si just take second position by themselves: Vždycky se směje; Zítra si koupím kolo. Do not say Učil se jsem or Vrátím se ráno when a stressed word should open the clause.

Key rule

se/si are clitics that go to second position after the first stressed word; with a past auxiliary the order is aux + se/si (jsem se), and se/si never glue to the verb if a stressed unit precedes.

Examples

Včera jsem se učil.
Včera se jsem učil.
In the cluster the auxiliary jsem precedes the reflexive se, so it is jsem se, not se jsem.
Ráno se vrátím.
Ráno vrátím se.
se is a clitic in second position after Ráno; it cannot float to the end after the verb.
Zítra si koupím nové kolo.
Zítra koupím si nové kolo.
The dative reflexive si goes to second position after Zítra, not after the verb.

Common mistakes

Gluing se to the verb instead of using second position
Ráno vrátím se domů.
Ráno se vrátím domů.
se is a clitic and follows the first stressed word Ráno, not the verb.
Putting se before the auxiliary in the past tense
Včera se jsem učil.
Včera jsem se učil.
In the cluster the auxiliary jsem comes first and the reflexive se follows it.

A2Clitics

Placement of the Auxiliary jsem / jsi

Postavení pomocného jsem / jsi

The past tense in Czech is made of the l-participle (dělal, viděl) plus the auxiliary jsem, jsi, jsme, jste (the 3rd person has no auxiliary). This auxiliary is a clitic, so it sits in second position even when the participle comes later in the clause: Včera jsem to viděl; Celý den jsem pracoval. When the participle is the first stressed word, the auxiliary follows it: Viděl jsem to; Pracoval jsem celý den. The auxiliary never opens a clause, so you cannot say Jsem viděl to. Note ses and sis are the fused forms of jsi + se / jsi + si (Ty ses učil).

Key rule

The past auxiliary jsem/jsi/jsme/jste is a clitic in second position (3rd person has none); it never opens a clause, and jsi fuses with se/si to ses/sis.

Examples

Včera jsem to viděl.
Jsem to viděl včera.
The auxiliary jsem is a clitic in second position after Včera; it cannot open the clause.
Celý den jsme pracovali.
Jsme pracovali celý den.
The auxiliary jsme follows the first phrase Celý den, not the clause start.
Ten dopis jsem napsal ráno.
Ten dopis napsal jsem ráno.
When the object opens the clause, the auxiliary jsem takes second position right after it.

Common mistakes

Putting the auxiliary at the start of the clause
Jsem včera viděl ten film.
Včera jsem viděl ten film.
The auxiliary jsem is a clitic and must be in second position after the first stressed word.
Adding an auxiliary in the 3rd person
On je viděl ten film.
On viděl ten film.
The 3rd person past has no auxiliary; the participle alone carries the tense.

A2Clitics

Order of jsem + se in the Cluster

Pořadí pomocného slovesa a se

When the past auxiliary jsem/jsi and the reflexive se/si appear together, the auxiliary always comes first and the reflexive follows: jsem se, jsem si, jste se. So Učil jsem se becomes Včera jsem se učil when a time word opens the clause. With the 2nd person singular jsi, the two fuse: jsi + se → ses, jsi + si → sis (Včera ses učil; Co sis koupil?). If a short pronoun also joins, the order is auxiliary, then se/si, then dative, then accusative: Včera jsem se mu představil. Getting this fixed order right is the heart of the Czech clitic cluster.

Key rule

In the clitic cluster the order is fixed: aux/conditional > se/si > dative pronoun > accusative pronoun (jsem se mu); jsi fuses with se/si to ses/sis.

Examples

Včera jsem se učil.
Včera se jsem učil.
The auxiliary jsem must precede the reflexive se; se jsem reverses the fixed order.
Včera jsem se mu představil.
Včera jsem mu se představil.
The reflexive se comes before the dative pronoun mu, not after it.
Včera ses učil dlouho.
Včera jsi se učil dlouho.
In the 2nd person singular jsi + se fuse into ses; the unfused jsi se is non-standard.

Common mistakes

Putting the reflexive before the auxiliary
Včera se jsem učil.
Včera jsem se učil.
The auxiliary always comes first in the cluster: jsem se, not se jsem.
Putting the dative pronoun before the reflexive
Včera jsem mu se představil.
Včera jsem se mu představil.
The order is se/si before the dative pronoun: se mu, not mu se.

A2Pronouns

Personal Pronouns - Full Oblique Paradigm

Osobní zájmena - úplné skloňování

Czech personal pronouns change form across all seven cases. You already know the basic accusative and dative; now you learn the full picture, including the special n-forms that appear after prepositions. After a preposition, on-forms start with n-: o něm, na ni, k nim, s nimi. Without a preposition you use the bare forms: vidím ho, dám mu to. Many pronouns also have a short clitic form (mi, ti, mu, ho, ji) for the unstressed second-position slot and a long stressed form (mně, tobě, jemu, jeho) used for emphasis or after prepositions. Getting the n-form right is the clearest A2 marker.

Key rule

Third-person pronouns take an initial n- after a preposition (na něj, o ní, k nim); short clitic forms (mi, mu, ho) are neutral, long forms (mně, jemu, jeho) are emphatic or post-prepositional.

Examples

Dívám se na něj.
Dívám se na jeho.
After the preposition na, the accusative of on must take the n-form něj, not the bare jeho.
Mluvili jsme o ní celý večer.
Mluvili jsme o jí celý večer.
After the preposition o, the locative of ona is the n-form ní; the bare jí cannot follow a preposition.
Zítra k nim půjdeme na návštěvu.
Zítra k jim půjdeme na návštěvu.
After the preposition k, the dative of oni takes the n-form nim, not the bare jim.

Common mistakes

Bare pronoun left after a preposition
Čekám na ho.
Čekám na něj.
Third-person pronouns must switch to the n-form after any preposition; the bare ho is impossible there.
Long emphatic form used in a neutral clitic slot
Řekni jemu to.
Řekni mu to.
Unstressed, the dative belongs in the second-position clitic slot as short mu; jemu is reserved for emphasis or post-prepositional use.

A2Pronouns

Declension of Possessives (můj, tvůj, náš, váš)

Skloňování přivlastňovacích zájmen

Possessive pronouns můj, tvůj, náš and váš are not fixed words: they agree with the thing possessed in gender, number and case, just like adjectives. You already use the nominative (můj bratr, naše škola); now you learn the oblique cases. So my brother in different roles becomes mého bratra (accusative/genitive), mému bratrovi (dative), o mém bratrovi (locative). Náš and váš follow a slightly different pattern (našeho, naší, našemu). The third-person possessives jeho and její behave differently: jeho never changes, while její declines like a soft adjective. Matching the possessive to the noun's case is a core A2 skill.

Key rule

Můj, tvůj, náš, váš agree with the possessed noun in gender, number and case (mého bratra, naší škole); jeho is indeclinable, but její declines like a soft adjective.

Examples

Vidím mého bratra na nádraží.
Vidím můj bratr na nádraží.
The accusative of an animate masculine noun equals the genitive, so both noun and possessive must be mého bratra.
Dal jsem dárek mému bratrovi.
Dal jsem dárek můj bratr.
The indirect object is dative; the possessive must agree as mému with bratrovi.
Bydlíme v naší staré škole.
Bydlíme v náš stará škola.
After v with location the locative is required; náš must become naší and the adjective and noun must agree.

Common mistakes

Possessive left in the nominative
Znám tvůj bratr.
Znám tvého bratra.
The direct object of an animate masculine noun is accusative = genitive, so both possessive and noun must decline.
Treating jeho as declinable
Mluvím s jehom kolegou.
Mluvím s jeho kolegou.
Jeho never takes endings; the case is shown only on the following noun.

A2Pronouns

Reflexive Possessive svůj - Basic

Přivlastňovací zvratné svůj - základy

Svůj means one's own and points back to the subject of the sentence. Whenever the possessor is the same person as the subject, Czech uses svůj instead of můj, tvůj, jeho, její, náš or váš. So I have my book is Mám svou knihu, not Mám moji knihu, and Petr loves his (own) sister is Petr má rád svou sestru. The trick is the contrast: Petr má rád svou sestru means his own sister, but Petr má rád jeho sestru means someone else's sister. Svůj declines exactly like můj/tvůj. It can never be the subject itself, only modify a noun that belongs to the subject.

Key rule

Use svůj (declined like můj) when the possessor is the subject of the clause; in the third person svůj (own) contrasts with jeho/její (someone else's).

Examples

Mám rád svou práci.
Mám rád moji práci.
The possessor equals the subject, so standard Czech uses the reflexive svou rather than moji.
Petr pozval svou sestru.
Petr pozval jeho sestru.
Svou means Petr's own sister; jeho would mean another man's sister, changing the meaning.
Vezmi si svůj kabát.
Vezmi si tvůj kabát.
The coat belongs to the subject (you), so the reflexive svůj is required, not tvůj.

Common mistakes

Using my/his instead of svůj for the subject's own thing
Petr myje jeho auto.
Petr myje své auto.
When the possessor is the subject, the reflexive svůj is needed; jeho wrongly suggests someone else's car.
Reflexive possessive used for a non-subject possessor
Líbí se mi svůj dům.
Líbí se mi jeho dům.
Svůj must refer to the grammatical subject; here the subject is dům, so the owner is expressed with jeho.

A2Pronouns

Relative Pronoun který - Basic

Vztažné zájmeno který - základy

Který means which/who/that and joins a relative clause to a noun. It agrees with that noun in gender and number, but its case comes from its role inside the relative clause. In To je muž, který tu bydlí, který is masculine singular (from muž) and nominative (it is the subject of bydlí). In To je kniha, kterou čtu, kterou is feminine singular (from kniha) but accusative (the object of čtu). So you ask two questions: what gender and number does the head noun give me, and what case does the verb in the relative clause need? A comma always stands before který.

Key rule

Který agrees with its antecedent in gender and number, but takes its case from its own role inside the relative clause; put a comma before it.

Examples

To je muž, který tady bydlí.
To je muž, která tady bydlí.
Muž is masculine, so the relative pronoun must be masculine který, not feminine která.
To je kniha, kterou právě čtu.
To je kniha, který právě čtu.
Kniha is feminine and the object of čtu, so the form is feminine accusative kterou.
Mám kamaráda, kterého dobře znám.
Mám kamaráda, který dobře znám.
The relative pronoun is the object of znám and refers to an animate masculine, so it is the accusative kterého.

Common mistakes

Relative pronoun not matching the antecedent's gender
To je kniha, který mám rád.
To je kniha, kterou mám rád.
Který must inherit feminine gender from kniha and stand in the accusative as the object, giving kterou.
Wrong case because the clause role was ignored
Žena, kterou tu pracuje, je hodná.
Žena, která tu pracuje, je hodná.
Inside the clause the pronoun is the subject of pracuje, so it must be the nominative která, not the accusative kterou.

A2Pronouns

Declension of Demonstratives (ten, ta, to, ti, ty)

Skloňování ukazovacích zájmen ten, ta, to

The demonstrative ten/ta/to (that, the) agrees with its noun in gender, number and case, just like the noun does. You already use the nominative (ten muž, ta žena, to auto, ti lidé, ty domy); now you learn the oblique forms. So that man in different roles becomes toho muže (accusative/genitive), tomu muži (dative), o tom muži (locative), s tím mužem (instrumental). The feminine gives té ženě, the neuter toho/tomu/tom for auto. In the plural watch animacy: ti lidé but ty domy in the nominative, and těch, těm, těmi across the oblique cases. Note the long vowels in té, tím, těch.

Key rule

Ten/ta/to agrees with its noun in gender, number and case (toho muže, té ženě, s tím autem, těch lidí); the plural nominative splits ti/ty/ta by gender and animacy.

Examples

Vidím toho muže každý den.
Vidím ten muž každý den.
An animate masculine direct object is accusative = genitive, so both demonstrative and noun must be toho muže.
Dal jsem to té ženě.
Dal jsem to ta žena.
The recipient is dative; the feminine dative of ta is té, agreeing with ženě.
Mluvili jsme o tom problému.
Mluvili jsme o ten problém.
The preposition o takes the locative; ten becomes tom to agree with problému.

Common mistakes

Demonstrative left in the nominative
Vidím ten muž.
Vidím toho muže.
The animate masculine object is accusative = genitive, so both words must decline to toho muže.
Wrong gender form of the demonstrative
Dal jsem to to ženě.
Dal jsem to té ženě.
The feminine dative of the demonstrative is té; the neuter to does not agree with ženě.

A2Pronouns

Indefinite & Negative Pronoun Series (ně- / ni-)

Neurčitá a záporná zájmena - někdo, nikdo

Czech builds two parallel pronoun families from question words. The ně- series means some (někdo someone, něco something, nějaký some, někde somewhere, někdy sometimes). The ni- series means no/none (nikdo nobody, nic nothing, nikde nowhere, nikdy never). The key rule with the ni- series is double negation: the verb must also be negated. Nobody is here is Nikdo tady není, literally nobody isn't here, with both nikdo and není. You can even stack several: Nikdo nikdy nic neřekl. The indeclinable cores like kdo and co decline (někoho, nikoho, něčeho, ničeho), so they still take case endings.

Key rule

The ně- series means some-, the ni- series means no-; with any ni- pronoun the verb must also be negated (Nikdo tady není), and several negatives can stack.

Examples

Nikdo tady není.
Nikdo tady je.
A negative pronoun requires the verb to be negated too; nobody is here uses both nikdo and není.
Nic jsem neviděl.
Nic jsem viděl.
With nic the verb must stay negative (neviděl); double negation is obligatory in Czech.
Nikdy nikam nechodí.
Nikdy nikam chodí.
Several negatives can stack, but the verb still has to be negated: nechodí.

Common mistakes

Negative pronoun without verb negation
Nikdo je doma.
Nikdo není doma.
Czech requires double negation: a ni- pronoun forces ne- on the verb.
English single negation copied with nic
Nic jsem řekl.
Nic jsem neřekl.
Even with nic the verb must be negated; unlike English, Czech does not allow I said nothing with a positive verb.

A2Syntax

Spatial Triplet kde / kam / odkud

Prostorová trojice kde / kam / odkud

Czech distinguishes three spatial questions. Kde? asks about location — where something is — and the answer uses v/na with the locative case: Jsem ve škole. Kam? asks about direction — where you are going — and the answer uses do/na/k with accusative or dative: Jdu do školy. Odkud? asks about origin — where you come from — and the answer uses z/od with the genitive: Jdu ze školy. The same place word changes its preposition and case depending on the question. So škola appears as ve škole (location), do školy (direction), and ze školy (origin). Matching the right question to the right preposition and case is the core skill here.

Key rule

Kde? → v/na + locative (location); Kam? → do/na/k + accusative or dative (direction); Odkud? → z/od + genitive (origin).

Examples

Kde jsi? Jsem ve škole.
Kde jsi? Jsem do školy.
Kde asks about location, so the answer needs v + locative (ve škole), not the direction phrase do školy.
Kam jdeš? Jdu do města.
Kam jdeš? Jdu ve městě.
Kam asks about direction, so it takes do + genitive of goal; ve městě is static location.
Odkud jdeš? Jdu ze školy.
Odkud jdeš? Jdu do školy.
Odkud asks about origin, so the answer uses z/ze + genitive (ze školy), not direction.

Common mistakes

Using a direction phrase to answer kde (location)
Kde bydlíš? Bydlím do Prahy.
Kde bydlíš? Bydlím v Praze.
Kde asks where something is, so it needs v + locative, not the direction phrase do + genitive.
Using a location phrase to answer kam (direction)
Kam jedeš? Jedu v Brně.
Kam jedeš? Jedu do Brna.
Kam asks where to, so the goal takes do + genitive; v Brně answers kde.

A2Syntax

Word Order in Subordinate Clauses

Slovosled ve vedlejší větě

A subordinate (dependent) clause is introduced by a subordinator such as že, protože, když, aby or který. In Czech you always put a comma before the subordinator: Vím, že přijdeš. Inside the dependent clause the word order stays normal — the verb does not move to the end as it does in German. What does change is clitic placement: the short words se, si, mi, ho and the auxiliary jsem move to second position right after the subordinator. So you say Myslím, že se vrátí, with se hugging že. The copula být is kept: Vím, že je doma. Getting the comma and the clitic right are the two main goals.

Key rule

Put a comma before the subordinator, keep normal (non-final) verb order, and place clitics se/si/mi/ho/jsem in second position right after the subordinating word.

Examples

Vím, že přijdeš.
Vím že přijdeš.
A comma is always written before the subordinator že in Czech.
Myslím, že se brzy vrátí.
Myslím, že vrátí se brzy.
The clitic se goes to second position, right after že, not after the verb.
Řekl, že je doma.
Řekl, že doma.
The present copula být is kept; je cannot be dropped in the dependent clause.

Common mistakes

Omitting the comma before the subordinator
Myslím že máš pravdu.
Myslím, že máš pravdu.
Czech always separates a subordinate clause with a comma written before the connective.
Pushing the finite verb to clause-final position (German interference)
Vím, že ty knihu čteš.
Vím, že čteš tu knihu.
Czech keeps neutral verb position in dependent clauses; the verb does not move to the end.

A2Connectors

Contrast Connectors (ale, však, ovšem, zato)

Spojky odporovací — ale, však, ovšem

Czech has several ways to express contrast (but, however). The everyday word is ale, which stands at the start of the second clause after a comma: Chci jít, ale nemůžu. The more formal avšak works the same way. However, however (in the sense of nonetheless) is však or ovšem, and unlike ale these two go in second position inside the clause, not at the front: Snažil se, úkol však nedokončil. Zato means by contrast / on the other hand and introduces a positive counterweight: Je drahé, zato kvalitní. The present copula být is kept: Je malý, ale silný. Choosing the right connector and putting však/ovšem in second position are the main skills.

Key rule

ale, avšak and zato open the second clause after a comma; však and ovšem must go in second position inside the clause, never first.

Examples

Chci jít, ale nemůžu.
Chci jít ale nemůžu.
A comma is written before ale at the start of the contrasting clause.
Snažil se, úkol však nedokončil.
Snažil se, však úkol nedokončil.
Však takes second position inside its clause, so it follows the first word úkol, not opens the clause.
Souhlasím, ovšem mám jednu podmínku.
Souhlasím, mám ovšem jednu podmínku.
Here ovšem opens the contrasting clause after a comma; placing it deep inside changes the natural emphasis.

Common mistakes

Putting však at the front of the clause like ale
Snažil se, však to nedokončil.
Snažil se, ale to nedokončil.
Však cannot open a clause; either move it to second position (to však nedokončil) or use ale at the front.
Omitting the comma before ale
Je to drahé ale kvalitní.
Je to drahé, ale kvalitní.
A comma is always written before the contrast connector ale.

A2Connectors

Cause Connector protože / kvůli

Spojka protože / kvůli (příčina)

To express a reason in Czech you mainly use the subordinating conjunction protože (because), which introduces a whole clause after a comma: Zůstal jsem doma, protože jsem byl nemocný. Inside the protože clause the word order is normal and the present copula být is kept: ..., protože je pozdě. For a reason expressed by a noun (rather than a clause) you use the preposition kvůli (because of / due to) plus the dative case: Nepřišel kvůli nemoci. So protože links to a verb-clause, kvůli links to a noun. Note that protože, unlike English because, cannot start a stand-alone sentence answering proč — for that Czech uses protože after a short reply or the connector neboť in writing.

Key rule

Use protože + a full verb clause (after a comma) for a reason; use kvůli + the dative for a reason expressed by a noun.

Examples

Zůstal jsem doma, protože jsem byl nemocný.
Zůstal jsem doma protože nemocný.
A comma precedes protože and the clause keeps a verb with the kept copula (jsem byl).
Nepřišel kvůli nemoci.
Nepřišel protože nemoc.
A noun reason needs kvůli + dative (nemoci); protože must be followed by a whole clause, not a bare noun.
Zápas se nehrál kvůli dešti.
Zápas se nehrál kvůli déšť.
Kvůli governs the dative, so déšť becomes dešti.

Common mistakes

Using protože with a bare noun instead of a clause
Nepřišel protože nemoc.
Nepřišel kvůli nemoci.
Protože needs a full verb clause; a noun reason takes kvůli + dative.
Using kvůli with a verb clause instead of protože
Zůstal doma, kvůli byl nemocný.
Zůstal doma, protože byl nemocný.
Kvůli is a preposition for nouns; a clause with a verb needs the conjunction protože.

A2Connectors

Subordinator že (that-clauses)

Spojka že (obsahové věty)

The conjunction že (that) introduces a content clause after verbs of saying, thinking, knowing and feeling: Vím, že přijdeš (I know that you'll come); Myslím, že máš pravdu (I think you're right). Unlike English, where that can be left out, Czech almost always keeps že, and a comma is always written before it. Inside the že clause the word order is normal and the present copula být is kept: Říká, že je unavený. The short answers myslím, že ano (I think so) and myslím, že ne (I think not) use ano/ne after že. Clitics like se and mi jump to second position right after že: Doufám, že se ti tady líbí.

Key rule

Keep že and the comma before it; do not drop them like English that — inside, use normal word order, keep the copula, and put clitics in second position after že.

Examples

Vím, že přijdeš.
Vím přijdeš.
Czech does not drop že the way English drops that; the conjunction is needed.
Myslím, že máš pravdu.
Myslím že máš pravdu.
A comma is always written before že.
Říká, že je unavený.
Říká, že unavený.
The present copula být is kept; je must appear in the že clause.

Common mistakes

Dropping že like English that
Myslím máš pravdu.
Myslím, že máš pravdu.
Unlike English, Czech keeps the conjunction že and the comma before it.
Omitting the comma before že
Vím že přijdeš.
Vím, že přijdeš.
A comma is obligatory before the subordinator že.

A2Connectors

Time Sequence (nejdřív, potom, nakonec)

Časová posloupnost — nejdřív, potom, nakonec

To narrate steps in order, Czech uses sequencing adverbs. Nejdřív (or nejprve) means first, then come pak / potom (then, afterwards), and the last step is nakonec (finally, in the end). For something happening at the same time use mezitím (meanwhile). These words usually stand at the front of the clause and are followed by the verb: Nejdřív se nasnídám, potom jdu do práce. Note the vowel length: nejdřív has long í and ř. The present copula být is kept: Nejdřív je práce, potom je odpočinek. Putting the steps in a clear order and choosing the right marker for first / then / finally is the goal here.

Key rule

Order steps with nejdřív/nejprve (first), pak/potom (then), nakonec (finally), and mezitím (meanwhile) — usually at the front of the clause, verb following.

Examples

Nejdřív se nasnídám, potom jdu do práce.
Nejdřív nasnídám se, potom jdu do práce.
The clitic se goes to second position; after nejdřív it follows directly, not after the verb.
Nejprve uvařím čaj a pak ho vypiju.
Nejprve čaj uvařím a pak vypiju ho.
The clitic ho sits in second position (a pak ho vypiju), not after the verb.
Nakonec jsme šli domů.
Na konec jsme šli domů.
Nakonec (finally) is one word; na konec would mean onto the end.

Common mistakes

Writing nakonec as two words
Na konec jsme se rozloučili.
Nakonec jsme se rozloučili.
Nakonec (finally) is one word; na konec means onto the end and is a different phrase.
Misplacing the clitic after the verb instead of in second position
Nejdřív nasnídám se.
Nejdřív se nasnídám.
The clitic se must stand in second position, right after nejdřív.

A2Connectors

Purpose Connector aby

Spojka aby (účel)

To say in order to / so that, Czech uses the conjunction aby. What makes aby special is that it fuses with the conditional auxiliary, so it changes its ending for each person: abych (I), abys (you sg), aby (he/she/it/they), abychom (we), abyste (you pl/formal). After it you use the past l-participle: Učím se, abych uspěl (I study so that I succeed). A comma always precedes aby. When the subject of both clauses is the same, English uses to + infinitive, but Czech still uses aby + participle: Jdu do obchodu, abych koupil chleba. Note the standard form abychom (not the colloquial *abysme). Matching aby to the right person and using the participle are the core skills.

Key rule

Use aby + l-participle for purpose, inflecting the conjunction for person (abych, abys, aby, abychom, abyste) and always with a preceding comma.

Examples

Učím se, abych uspěl.
Učím se, aby uspěl.
The subject is I, so the conjunction must be abych (1sg), not the 3rd-person aby.
Jdu do obchodu, abych koupil chleba.
Jdu do obchodu, koupit chleba.
Czech uses aby + participle for purpose, not an English-style to + infinitive.
Chci, abys přišel.
Chci, že přišel.
After a verb of wishing the purpose/wish clause needs aby, not že.

Common mistakes

Using a uniform aby for every person
Učím se, aby uspěl.
Učím se, abych uspěl.
Aby inflects for person; for I it must be abych.
Using to + infinitive (English style) instead of aby + participle
Jdu ven, koupit mléko.
Jdu ven, abych koupil mléko.
Czech expresses purpose with aby + l-participle, even with a shared subject.

A2Connectors

When/If Clauses with když / až

Vedlejší věty s když / až

Czech has two words for English when. Když is used for the past, for repeated/general situations, and often for a soft condition: Když jsem byl malý, bydleli jsme v Praze (When I was little...); Když prší, zůstávám doma (When/whenever it rains...). Až is used only for the future — for one future moment: Až přijdu domů, zavolám ti (When I get home, I'll call you). A common slip is using když for a future event; for the future Czech needs až. A comma always precedes the clause, and the present copula being kept inside it: Když je hezky, jdeme ven. Choosing když (past/general) vs až (future) is the key decision.

Key rule

Use když for past, repeated/general time and soft conditions; use až only for a single future moment (when/once).

Examples

Až přijdu domů, zavolám ti.
Když přijdu domů, zavolám ti.
A single future moment needs až, not když.
Když jsem byl malý, bydleli jsme v Praze.
Až jsem byl malý, bydleli jsme v Praze.
Past time uses když; až cannot refer to the past.
Když prší, zůstávám doma.
Až prší, zůstávám doma.
Repeated/general time (whenever) uses když, not the future až.

Common mistakes

Using když for a single future event
Když přijdu domů, zavolám ti.
Až přijdu domů, zavolám ti.
A concrete future moment requires až, not když.
Using až for the past
Až jsem byl malý, hrál jsem fotbal.
Když jsem byl malý, hrál jsem fotbal.
Až is future-only; past time takes když.

A2Connectors

Real Conditional with jestli / pokud

Reálná podmínka — jestli / pokud

A real (possible) condition in Czech uses jestli or the slightly more formal pokud (if), followed by an indicative verb — present or future, not the conditional: Jestli budeš mít čas, přijď (If you have time, come). The result clause can be a future statement (..., přijdu) or an imperative (..., přijď). A comma always separates the two clauses. Note that real conditions do NOT use the conditional bych/by — that is for unreal conditions (kdybych). Jestli also means whether in indirect questions: Nevím, jestli přijde. The present copula být is kept: Jestli je čas, půjdeme. Using the indicative (not the conditional) after jestli/pokud is the key skill here.

Key rule

Use jestli/pokud + indicative (present or future) for a real, possible condition — never the conditional bych/by (that is for unreal kdyby).

Examples

Jestli budeš mít čas, přijď.
Jestli bys měl čas, přijď.
A real condition takes the indicative future (budeš mít); the conditional bys is for unreal conditions.
Pokud máš zájem, ozvi se.
Pokud bys měl zájem, ozvi se.
A possible present condition uses the indicative (máš), not the conditional.
Jestli bude pršet, zůstaneme doma.
Jestli prší, zůstaneme zítra doma.
A future condition needs the future bude pršet; a present prší would not match the future result.

Common mistakes

Using the conditional bych/by after jestli/pokud
Jestli bys měl čas, přijď.
Jestli budeš mít čas, přijď.
A real condition takes the indicative; the conditional belongs to unreal kdyby clauses.
Using present instead of future in a future condition
Jestli prší zítra, zůstaneme doma.
Jestli bude pršet, zůstaneme doma.
A future condition needs the future bude pršet to match the future result.

A2Verb tenses

Future Imperfective - budu + Infinitive

Budoucí čas nedokonavý - budu + infinitiv

To talk about future actions with imperfective verbs (ongoing, repeated, or not yet finished), Czech uses a compound form: the future of být (budu, budeš, bude, budeme, budete, budou) plus the infinitive. So budu dělat = I will be doing, budeš číst = you will be reading. This is the future of the verb být itself (I will be = budu). You use it for activities you picture as a process or a habit: zítra budu pracovat, večer budeme sledovat film. Do not add a separate copula or another auxiliary — the form budu + infinitive already carries the whole future meaning.

Key rule

Imperfective future = future of být (budu/budeš/bude/budeme/budete/budou) + infinitive of the main verb.

Examples

Zítra budu pracovat celý den.
Zítra budu pracoval celý den.
The compound future takes the infinitive (pracovat), not a past participle.
Večer budeme sledovat film.
Večer sledujeme film zítra večer.
A future ongoing action needs budu + infinitive, not a bare present.
Budeš se učit česky?
Budeš učit se česky?
The clitic se stands in second position: budeš se učit, not after the infinitive.

Common mistakes

Using a participle instead of the infinitive
Zítra budu dělal úkol.
Zítra budu dělat úkol.
Budu combines with the infinitive (dělat), never with the l-participle (dělal).
Pairing budu with a perfective verb
Budu napsat dopis.
Napíšu dopis. / Budu psát dopis.
Perfective verbs (napsat) form the future via their present; only imperfectives take budu.

A2Verb tenses

Past Tense - Plural Participle Endings (-li / -ly / -la)

Minulý čas - koncovky příčestí v množném čísle

In the plural past tense, the l-participle ending shows the gender of the subject. Animate masculine plural takes -li (muži přišli, studenti psali). Feminine and inanimate masculine plural take -ly (ženy přišly, stoly stály). Neuter plural takes -la (auta stála, okna byla otevřená). In standard written Czech these three endings -li, -ly, -la are distinguished in spelling, even though they sound similar. This means choosing i or y in the participle depends on the gender of the subject, and getting it right is an important feature of correct written Czech.

Key rule

Plural l-participle: animate masculine = -li, feminine and inanimate masculine = -ly, neuter = -la; mixed groups with an animate masculine take -li.

Examples

Muži přišli pozdě.
Muži přišly pozdě.
Animate masculine plural (muži) requires -li.
Ženy přišly včas.
Ženy přišli včas.
Feminine plural takes -ly, not -li.
Auta stála na ulici.
Auta stály na ulici.
Neuter plural (auta) takes -la.

Common mistakes

Using -li for an inanimate masculine subject
Vlaky přijeli na nádraží.
Vlaky přijely na nádraží.
Vlak is inanimate masculine, so the plural participle is -ly, not -li.
Using -li for a feminine subject
Dívky zpívali písničku.
Dívky zpívaly písničku.
Feminine plural takes -ly.

A2Verb tenses

Future via Perfective Present

Budoucí čas dokonavým slovesem

Perfective verbs have no separate present tense: what looks like their present form actually means the future. So udělám = I will do (and finish), napíšu = I will write, koupím = I will buy, přijdu = I will come. These describe a single, completed future action. You must never combine a perfective verb with budu — there is no *budu udělat. Compare the imperfective future (budu dělat = I will be doing) with the perfective future (udělám = I will get it done). The perfective form is conjugated exactly like a present tense, but its meaning points to a finished future event.

Key rule

Perfective verbs express the future with their present-tense forms (udělám, napíšu, koupím); never combine a perfective with budu.

Examples

Zítra napíšu dopis.
Zítra budu napsat dopis.
The perfective napsat forms the future via its present (napíšu); it never takes budu.
Hned to udělám.
Hned to budu udělat.
Udělám already means I will do it; budu is impossible with a perfective.
Koupím chleba a mléko.
Budu koupit chleba a mléko.
Koupit is perfective; its present koupím expresses the future.

Common mistakes

Combining budu with a perfective verb
Budu udělat úkol.
Udělám úkol.
Perfective verbs cannot take budu; their present form is the future.
Using the imperfective future for a one-off completed action
Zítra budu koupit auto.
Zítra koupím auto.
A single completed purchase is perfective, so koupím, not budu + perfective.

A2Verb tenses

Future of Motion Verbs (půjdu, pojedu)

Budoucí čas sloves pohybu

Determinate motion verbs (jít, jet, letět, nést) form their future in a special way: with the prefix po- (or pů- for jít) added to the present forms, not with budu. So jdu (I am going) becomes půjdu (I will go), jedu becomes pojedu (I will go/ride), letím becomes poletím (I will fly), nesu becomes ponesu (I will carry). You must not say *budu jít or *budu jet for these verbs. The prefix po- carries the future meaning. Note the long ů in půjdu (from jít) and the prefix po- before je-, le-, ne-: pojedu, poletím, ponesu, poběžím.

Key rule

Determinate motion verbs form the future with po-/pů- + present forms (půjdu, pojedu, poletím, ponesu), never with budu; the indeterminate chodit/jezdit use budu + infinitive.

Examples

Zítra půjdu do školy.
Zítra budu jít do školy.
The determinate jít forms the future as půjdu, not with budu.
V neděli pojedu k babičce.
V neděli budu jet k babičce.
Jet forms the future as pojedu; *budu jet is wrong.
Letadlo poletí v poledne.
Letadlo bude letět v poledne.
Letět forms its future via the prefix po-: poletí.

Common mistakes

Using budu with a determinate motion verb
Zítra budu jít do kina.
Zítra půjdu do kina.
Jít forms the future with pů- (půjdu), never with budu.
Forgetting the long ů in půjdu
Zítra pujdu domů.
Zítra půjdu domů.
The future of jít is spelled with ů: půjdu.

A2Verb tenses

Imperative Mood - Formation

Rozkazovací způsob - tvoření

The imperative gives commands and has three forms: 2nd person singular (ty), 1st person plural (we, let's), and 2nd person plural / polite (vy). Many verbs build it from the 3rd person plural present by dropping the ending: dělají → dělej (do!), dělejme (let's do), dělejte (do!, plural/polite). After a consonant cluster you often add -i: pište / pišme (from psát), spi / spěte. Some common verbs are irregular: pojď! (come!), pojďte!, řekni! (say!), řekněte!, buď! (be!), buďte!, jez! (eat!). The imperative is everyday and very frequent in spoken and written instructions.

Key rule

Build the imperative from the present stem: 2sg (often bare stem or stem+i), 1pl +me, 2pl +te (dělej/dělejme/dělejte, piš/pišme/pište); learn irregulars pojď, řekni, buď, jez.

Examples

Dělej úkol hned!
Dělat úkol hned!
The imperative of dělat is dělej, not the infinitive dělat.
Pište mi prosím e-mail.
Píšete mi prosím e-mail.
The 2pl imperative is pište; píšete is the present indicative.
Pojď sem!
Jdi pojď sem!
Pojď is the irregular imperative meaning come here; no extra verb is needed.

Common mistakes

Using the infinitive as a command
Číst tu knihu!
Čti tu knihu!
Commands use the imperative (čti), not the infinitive (číst).
Confusing the 2pl imperative with the present
Děláte to teď! (as a command)
Dělejte to teď!
The plural/polite imperative is dělejte; děláte is the present indicative.

A2Verb tenses

Present Conditional - bych / bys / by

Podmiňovací způsob přítomný - bych, bys, by

The present conditional expresses what would happen and is a key politeness tool. It combines the special conditional auxiliary — bych, bys, by, bychom, byste, by — with the l-participle (the same form as the past tense). So chtěl bych = I would like, mohl bys = could you, dělali bychom = we would do. The auxiliary agrees in person, and the participle agrees in gender and number (chtěla bych for a woman). Use it for polite requests and softening: Mohl bys mi pomoct? (Could you help me?), Chtěl bych kávu (I'd like a coffee). The standard 1pl is bychom — not the colloquial bysme.

Key rule

Present conditional = conditional auxiliary (bych/bys/by/bychom/byste/by) + l-participle; auxiliary is a 2nd-position clitic and 1pl is standard bychom.

Examples

Chtěl bych kávu, prosím.
Chtěl by jsem kávu, prosím.
The 1sg conditional auxiliary is bych, not by jsem.
Mohl bys mi pomoct?
Mohl by jsi mi pomoct?
The 2sg conditional auxiliary is bys, not by jsi.
Šli bychom rádi do kina.
Šli bysme rádi do kina.
The standard 1pl form is bychom; bysme is colloquial.

Common mistakes

Using by jsem instead of bych
Chtěl by jsem jet domů.
Chtěl bych jet domů.
The 1sg conditional auxiliary is the single word bych.
Using the colloquial bysme
Rádi bysme přišli.
Rádi bychom přišli.
The standard 1pl form is bychom; bysme is obecná čeština.

A2Verb tenses

Imperative - Aspect Choice

Rozkazovací způsob - volba vidu

When giving a command, the aspect you choose matters. A positive command usually uses the perfective: Udělej to! (Do it, get it done!), Napiš mi! (Write to me!), Zavři dveře! (Close the door!) — you want the action completed. A negative command (a prohibition) normally uses the imperfective: Nedělej to! (Don't do that!), Nepiš mi! (Don't write to me!), Nezavírej dveře! (Don't close the door!). So the default pattern is: positive = perfective, negative = imperfective. This switch of aspect under negation is a regular and important feature of Czech commands.

Key rule

Default imperative aspect: positive commands use the perfective (Udělej to!), negative commands (prohibitions) use the imperfective (Nedělej to!).

Examples

Udělej to hned!
Dělej to hned a hotovo!
A positive command to complete the task uses the perfective udělej.
Nedělej to!
Neudělej to!
A prohibition uses the imperfective nedělej, not the perfective.
Napiš mi e-mail.
Piš mi jeden e-mail teď.
A single completed message takes the perfective napiš.

Common mistakes

Imperfective in a positive command meant as completed
Dělej ten úkol a odevzdej ho zítra.
Udělej ten úkol a odevzdej ho zítra.
A command to finish the task takes the perfective udělej.
Perfective in a general prohibition
Neudělej to nikdy!
Nedělej to nikdy!
Prohibitions of a kind of action use the imperfective nedělej.

A2Verb usage

Být & Mít in Past and Future

Být a mít v minulém a budoucím čase

After learning the present of být (to be) and mít (to have), you now use them across time. Past tense uses the l-participle plus the present auxiliary: byl jsem (I was), měl jsem (I had); the participle agrees in gender and number. The future of být is the dedicated form budu, budeš, bude, budeme, budete, budou (I will be). The future of mít is regular: budu mít, budeš mít (I will have). Remember a key Czech rule: the present copula is never dropped — you say 'Jsem doma,' not 'Já doma.' These two verbs underlie almost every sentence about states and possession.

Key rule

Past = l-participle (agreeing) + present auxiliary in 2nd position; future of být is synthetic budu/budeš…, future of mít is budu + mít.

Examples

Včera jsem byl celý den doma.
Včera jsem byl celý den doma jsem.
The past auxiliary 'jsem' appears once, in second position; it cannot be repeated at the end.
Zítra budu v práci do pěti.
Zítra budu být v práci do pěti.
Být has a synthetic future 'budu'; you do not add the infinitive 'být' after it.
Když jsem byl malý, měli jsme psa.
Když jsem byl malý, měli psa.
First person plural past needs the auxiliary 'jsme': 'měli jsme', not bare 'měli'.

Common mistakes

Dropping the present copula
Já doma, ona ve škole.
Já jsem doma, ona je ve škole.
Unlike Russian, Czech never omits the present forms of být; the copula is obligatory.
Adding infinitive after 'budu' for to be
Příští rok budu být student.
Příští rok budu student.
Budu already is the future of být; no infinitive follows for the copula itself.

A2Verb usage

Reflexive se / si - Meaning Change

Zvratné se / si - změna významu

Many Czech verbs change meaning when you add se or si. Učit means 'to teach', but učit se means 'to learn'. Some verbs only exist with the reflexive: dívat se (to look), ptát se (to ask), smát se (to laugh). The particle se is accusative-like ('oneself'), while si is dative-like and often means 'for oneself': koupit si means 'to buy for oneself'. So 'Koupil jsem si knihu' = I bought myself a book. These se/si are clitics: they sit in second position, after any auxiliary but before dative or accusative pronouns. Choosing se or si is part of the verb's meaning, not optional.

Key rule

se / si is lexical, not optional — it changes or completes the verb's meaning (učit vs učit se, koupit si); both are 2nd-position clitics placed after the auxiliary but before dative/accusative pronouns.

Examples

Učím se česky každý den.
Učím česky každý den.
'Učit se' means 'to learn'; without 'se', 'učit' means 'to teach'.
Dám si kávu, prosím.
Dám kávu, prosím.
Ordering uses 'dát si'; without 'si' the meaning is 'give (to someone)'.
Na co se díváš?
Na co díváš?
'Dívat se' is inherently reflexive; the 'se' cannot be dropped.

Common mistakes

Dropping se from an inherently reflexive verb
Na co díváš?
Na co se díváš?
Dívat se, ptát se and smát se exist only with 'se'; it is part of the verb.
Omitting si when ordering
Dám čaj, prosím.
Dám si čaj, prosím.
The polite 'order/have' meaning needs 'dát si'; without 'si' it means 'give'.

A2Verb usage

Dative Experiencer - líbí se mi

Dativní vazba - líbí se mi

To say 'I like something' in Czech, the thing liked is the grammatical subject and you are in the dative: Líbí se mi to (lit. 'It pleases to-me'). The verb agrees with the liked thing, not with you: Líbí se mi ta kniha (sg), Líbí se mi ty knihy (pl). Similar verbs work the same way: chutná mi (I like the taste), hodí se mi (it suits me), sluší mi (it looks good on me). The dative pronouns are mi, ti, mu, jí, nám, vám, jim. There is also a difference between líbit se (visual/aesthetic liking) and mít rád (to love/like a person or thing in general).

Key rule

Liked thing = nominative subject (verb agrees with it); person = dative experiencer clitic (mi, ti, mu…) + reflexive se: 'Líbí se mi ta kniha.'

Examples

Líbí se mi tahle písnička.
Líbím se tuhle písničku.
The liked thing is the nominative subject and the person is dative 'mi'; the verb agrees with 'písnička'.
Líbí se mi ty obrazy.
Líbí se mi ten obrazy.
With a plural subject ('obrazy') the verb is plural 'líbí se' and the demonstrative is 'ty'.
Chutná ti ta polévka?
Chutnáš tu polévku?
Chutnat uses a dative experiencer 'ti'; the food is the nominative subject.

Common mistakes

Treating the experiencer as subject
Líbím tu knihu.
Líbí se mi ta kniha.
In Czech the liked thing is the subject; the person is a dative experiencer with 'se'.
Wrong verb agreement with plural subject
Líbí se mi ty boty? (asking, with 'líbí' as if sg only)
Líbí se mi ty boty.
The verb agrees with the plural subject; use plural demonstrative 'ty', not 'ten'.

A2Verb usage

Impersonal States - je mi zima

Neosobní stavy - je mi zima, je mi smutno

Czech describes physical and emotional states with an impersonal pattern: dative experiencer + 'je' + a predicative adverb. Je mi zima = 'I am cold' (lit. 'it-is to-me cold'); je mi teplo = I am warm; je mi špatně = I feel sick; je mi smutno = I feel sad; je mi líto = I am sorry. The dative pronoun (mi, ti, mu, jí, nám, vám, jim) names who feels it, and the verb stays neuter 'je'. Past is 'bylo mi zima', future 'bude mi zima'. Do not use the adjective with 'jsem' here — say 'Je mi zima', not 'Jsem studený' (which means your body is cold to the touch).

Key rule

State = dative experiencer (mi, ti, mu…) + impersonal neuter 'je' + predicative adverb (zima, teplo, smutno, líto); tense on 'je' (bylo/bude), no nominative subject.

Examples

Je mi zima, zavři okno.
Jsem zima, zavři okno.
The state uses a dative experiencer 'mi' with impersonal 'je'; 'Jsem zima' is ungrammatical.
Není mu dobře, půjde domů.
Není dobře jemu, půjde domů.
The short dative clitic 'mu' stands in second position right after 'není'.
Včera mi bylo špatně.
Včera jsem byl špatně.
Past of the impersonal state is neuter 'bylo mi', not 'jsem byl'.

Common mistakes

Using 'jsem' + adverb for a state
Jsem zima.
Je mi zima.
Czech states are impersonal: dative experiencer + neuter 'je' + adverb.
Adjective instead of predicative adverb
Je mi smutný.
Je mi smutno.
The impersonal state takes the -o adverb 'smutno', not the adjective 'smutný'.

See this grammar in real Czech storiesFree graded stories for this level — reading is the fastest way to make these rules automatic.

Is A2 your level? Take the free Czech grammar test50 questions from A1 to C1 with instant explanations — free, about 10–15 minutes, no signup.

Lenguia Premium

Ready to master czech grammar?

Get personalized stories, an AI tutor for your grammar questions, and smart practice for every topic on this page.

Try for Just $1

A2 Czech Grammar — 70 Topics & Common Mistakes

Masculine Animacy - Animate vs Inanimate

Adjective Agreement - Singular Cases

Adjective Agreement - Nominative Plural

Comparative & Superlative of Adjectives

Comparison of Adverbs

Quantifiers každý / všichni / všechen

Aspect Introduction - Imperfective vs Perfective

Recognising Aspectual Pairs

Aspect Meaning - Completion vs Process

Imperfective for Repetition and Habit

Past Aspect Choice - Basic

Jít vs Jet - On Foot vs by Vehicle

Jít vs Chodit - Going on Foot

Jet vs Jezdit - Going by Vehicle

Motion Verbs in the Past - Basic Choice

Genitive Singular - Endings & Possession

Dative Singular - Noun Endings

Instrumental Singular - Noun Endings

Instrumental of Means and Path

Accusative Singular - Consolidated Endings

Genitive after Quantity Words

Genitive Plural - Basic Endings

Dative as Indirect Object & after Verbs

Instrumental as Predicate after stát se / být

Locative Singular - Full Endings & Topic

Vocative Singular - Full Endings

Consonant Alternations in Inflection

ě and dě / tě / ně Softening

mě vs mně

Polite Requests and Softening

Ordinal Numbers - Basic

Telling Time - Basic

Dates - Day and Month

Preposition k(e) + Dative (towards / to someone)

More Genitive Prepositions (od, u, do, z, bez, kromě)

Static Location - nad / pod / před / za / mezi + Instrumental

Direction vs Location - na/v + Accusative vs Locative

Prepositions in Time Expressions (v, o, za, před, po)

Second-Position Clitics - Introduction

Placement of Reflexive se / si

Placement of the Auxiliary jsem / jsi

Order of jsem + se in the Cluster

Personal Pronouns - Full Oblique Paradigm

Declension of Possessives (můj, tvůj, náš, váš)

Reflexive Possessive svůj - Basic

Relative Pronoun který - Basic

Declension of Demonstratives (ten, ta, to, ti, ty)

Indefinite & Negative Pronoun Series (ně- / ni-)

Spatial Triplet kde / kam / odkud

Word Order in Subordinate Clauses

Contrast Connectors (ale, však, ovšem, zato)

Cause Connector protože / kvůli

Subordinator že (that-clauses)

Time Sequence (nejdřív, potom, nakonec)

Purpose Connector aby

When/If Clauses with když / až

Real Conditional with jestli / pokud

Future Imperfective - budu + Infinitive

Past Tense - Plural Participle Endings (-li / -ly / -la)

Future via Perfective Present

Future of Motion Verbs (půjdu, pojedu)

Imperative Mood - Formation

Present Conditional - bych / bys / by

Imperative - Aspect Choice

Být & Mít in Past and Future

Modal Verbs Consolidated (chtít, moci, muset, smět)

Impersonal Modals - je třeba, dá se, lze

Reflexive se / si - Meaning Change

Dative Experiencer - líbí se mi

Impersonal States - je mi zima