B1 Czech Grammar — 58 Topics & Common Mistakes

Examples

• Praha je větší než Brno.
  Praha je větší jako Brno.

  Inequality uses než, not jako; jako is reserved for equality (stejně velký jako).

• Jsi vyšší než já.
  Jsi vyšší než mě.

  After než the pronoun keeps the subject's case, here the nominative já, not the accusative mě.

• Bratr je o dva roky starší než já.
  Bratr je na dva roky starší než já.

  The measured difference is o + accusative; na would express a different, directional meaning.

Examples

• Mluvili jsme o tom mladém umělci.
  Mluvili jsme o tom mladý umělci.

  The locative after o needs the hard ending mladém, not the nominative mladý.

• Bydlí v jarním lese plném ptáků.
  Bydlí v jarném lese plném ptáků.

  Soft adjective jarní keeps -í-based endings, so the locative is jarním, never the hard jarném.

• Dal dárek svým starým rodičům.
  Dal dárek svým staří rodičům.

  The dative plural of the hard adjective is starým, not the nominative-plural form staří.

Examples

• Tahle kniha je zajímavější než ta druhá.
  Tahle kniha je víc zajímavá než ta druhá.

  The synthetic comparative zajímavější is standard; víc zajímavá (analytic) is colloquial here.

• Petr běhá rychleji než Jan.
  Petr běhá rychlejc než Jan.

  The standard adverbial comparative is rychleji; rychlejc is obecná čeština.

• Toto je nejlepší řešení.
  Toto je nejdobrejší řešení.

  Dobrý has the suppletive comparative lepší, so the superlative is nejlepší, not nejdobrejší.

Examples

• Dopis byl napsán včera.
  Dopis byl napsaný včera.

  The predicative passive takes the short form napsán; napsaný is the attributive verbal adjective.

• Kniha byla napsána ve dvou jazycích.
  Kniha byla napsán ve dvou jazycích.

  Kniha is feminine, so the participle agrees: napsána, not the masculine napsán.

• Knihy byly napsány v devatenáctém století.
  Knihy byly napsali v devatenáctém století.

  The passive needs the participle napsány agreeing with knihy, not the active past napsali.

Examples

• Na zahradě stojí dva stromy.
  Na zahradě stojí dva stromů.

  After dva the noun is nominative plural (stromy), not genitive plural.

• Koupil jsem pět rohlíků.
  Koupil jsem pět rohlíky.

  Pět and higher numerals require the genitive plural (rohlíků).

• Ve třídě jsou tři dívky.
  Ve třídě je tři dívky.

  With 2–4 the verb is plural (jsou), agreeing with the plural noun.

Examples

• Píšu dopis perem.
  Píšu dopis s perem.

  A tool takes the bare instrumental (perem); the preposition 's' would wrongly mean 'together with a pen'.

• Do práce jezdím tramvají.
  Do práce jezdím s tramvají.

  Means of transport is expressed by the bare instrumental (tramvají).

• Krájel maso ostrým nožem.
  Krájel maso ostrý nůž.

  The instrument must be in the instrumental (ostrým nožem), not the nominative or accusative.

Examples

• Celý večer jsme mluvili o politice.
  Celý večer jsme mluvili o politiku.

  After 'o' in the 'about' meaning the noun is locative (o politice), not accusative.

• Často přemýšlím o své budoucnosti.
  Často přemýšlím o svou budoucnost.

  Přemýšlet takes o + locative (o budoucnosti).

• Snil o velké cestě kolem světa.
  Snil o velkou cestu kolem světa.

  Snít o + locative marks the thing dreamt about (o cestě).

Examples

• Malé dítě se bojí tmy.
  Malé dítě se bojí tmu.

  Bát se governs the genitive (tmy), not the accusative.

• Zeptal jsem se průvodce na cestu.
  Zeptal jsem se průvodce na cesta.

  Ptát se takes the genitive of the person (průvodce) and na + accusative of the topic (na cestu).

• Musíme využít této příležitosti.
  Musíme využít tuto příležitost.

  Využít classically governs the genitive (této příležitosti).

Examples

• Pomáhám své sestře s úkolem.
  Pomáhám svou sestru s úkolem.

  Pomáhat governs the dative (své sestře), not the accusative.

• Nikdo mu nevěřil.
  Nikdo ho nevěřil.

  Věřit takes the dative pronoun mu, not the accusative ho.

• Vůbec nerozumím té otázce.
  Vůbec nerozumím tu otázku.

  Rozumět governs the dative (té otázce).

Examples

• Zabývám se českou historií.
  Zabývám se českou historii.

  Zabývat se governs the instrumental (historií), not the accusative (historii).

• Stal se slavným spisovatelem.
  Stal se slavného spisovatele.

  Stát se takes a predicate instrumental for the resulting role, not the genitive.

• Pohrdá lacinými výmluvami.
  Pohrdá laciné výmluvy.

  Pohrdat governs the instrumental, so the object cannot be in the accusative.

Examples

• Vidím nového studenta.
  Vidím nový student.

  Animate masculine accusative singular equals the genitive (studenta).

• Koupil jsem nový stůl.
  Koupil jsem nového stolu.

  Inanimate masculine accusative singular equals the nominative (stůl).

• Na chodbě stáli tři studenti.
  Na chodbě stáli tři studentové.

  Hard animate stems take -i with softening (studenti), not -ové.

Examples

• Mladí muži zpívali na náměstí.
  Mladé muži zpívali na náměstí.

  Animate masculine plural takes the adjective ending -í (mladí).

• Staré domy stály u řeky.
  Staří domy stály u řeky.

  Dům is inanimate, so the adjective takes -é (staré), not -í.

• Velcí psi hlídali dvůr.
  Velké psi hlídali dvůr.

  Animate plus k→c softening gives velcí (velký → velcí).

Examples

• Ve třídě je pět studentů.
  Ve třídě je pět studenti.

  After pět the masculine genitive plural -ů is required (studentů).

• Mám hodně přítelkyň.
  Mám hodně přítelkyní.

  Přítelkyně takes zero ending with the cluster preserved (přítelkyň).

• Na stole leží šest karet.
  Na stole leží šest kart.

  Karta inserts a fleeting -e-: karet, not the cluster *kart.

Examples

• Pomohl jsem novým studentům.
  Pomohl jsem novým studenty.

  Dative plural of student is studentům (-ům), governed by pomoci.

• Mluvili jsme o českých městech.
  Mluvili jsme o českých městům.

  After o the locative plural of město is městech, not the dative.

• Šel jsem do kina se svými přáteli.
  Šel jsem do kina se svými přátelema.

  The literary instrumental plural is přáteli; -ema is colloquial obecná.

Examples

• Včera jsem to viděl v televizi.
  Jsem to viděl včera v televizi.

  The auxiliary jsem cannot open the clause; it follows the first element Včera.

• Petr se mi včera omluvil.
  Petr omluvil se mi včera.

  Clitics se mi go to second position after Petr, not next to the verb omluvil.

• Tu knihu jsem ti přinesl.
  Jsem ti přinesl tu knihu.

  The fronted phrase Tu knihu is the first element; the cluster jsem ti follows it.

Examples

• Včera jsem se vrátil domů.
  Včera se jsem vrátil domů.

  The auxiliary jsem comes before the reflexive se in the cluster.

• Hned jsem mu to řekl.
  Hned mu jsem to řekl.

  The auxiliary heads the cluster, so jsem precedes the pronoun mu.

• Ráno jsi mi volala.
  Ráno mi jsi volala.

  The 2sg auxiliary jsi stands first, before the pronoun mi.

Examples

• Rád bych ti to ukázal.
  Rád ti bych to ukázal.

  The conditional bych heads the cluster, before the pronoun ti.

• Nejraději bych se schoval.
  Nejraději se bych schoval.

  The conditional bych precedes the reflexive se.

• Chtěli bychom vám pomoci.
  Chtěli bysme vám pomoci.

  Standard literary Czech uses bychom, not the colloquial bysme.

Examples

• Dal mi to ráno.
  Dal mně to ráno.

  In the neutral unstressed cluster the short dative mi is correct, not the long mně.

• Mně to neříkej, řekni to jemu.
  Mi to neříkej, řekni to mu.

  Contrastive, clause-initial pronouns must be the long stressed forms mně and jemu.

• Tahle kniha je pro tebe.
  Tahle kniha je pro ti.

  After a preposition only the long form tebe is possible; the clitic ti cannot follow pro.

Examples

• Umyl jsem si ruce.
  Umyl si jsem ruce.

  The auxiliary jsem heads the cluster and the reflexive si follows it directly.

• Představil jsem se mu.
  Představil jsem mu se.

  The reflexive se precedes the dative pronoun mu in the cluster.

• Koupil bych si to.
  Koupil bych to si.

  The reflexive si comes before the accusative to.

Examples

• Dal mu ho včera.
  Dal ho mu včera.

  Two clitic pronouns: dative mu comes before accusative ho.

• Řekl mi to po telefonu.
  Řekl to mi po telefonu.

  The dative mi precedes the accusative to.

• Ukázal nám to na mapě.
  Ukázal to nám na mapě.

  The dative nám comes before the accusative to in the cluster.

Examples

• Můj starší bratr mi to řekl.
  Můj mi to starší bratr řekl.

  The whole phrase Můj starší bratr is one host unit; the cluster follows it, not inside it.

• Řekl, že jsem mu to dal.
  Řekl, že Petrovi jsem mu to dal.

  The subordinator že is the host, so the cluster comes right after it.

• Když se vrátil, hned mi zavolal.
  Když Petr se vrátil, hned mi zavolal.

  After the subordinator když the reflexive se follows immediately.

Examples

• Včera jsem se mu představil.
  Včera se mu jsem představil.

  Order is auxiliary, then reflexive, then dative: jsem se mu.

• Hned jsem mu to dal.
  Hned mu to jsem dal.

  Order is auxiliary, then dative, then accusative: jsem mu to.

• Koupil bych si to hned.
  Koupil si bych to hned.

  The conditional bych precedes the reflexive si.

Examples

• Včera jsem se mu představil.
  Včera představil jsem se mu.

  The full cluster jsem se mu stays in second position after Včera, not after the verb.

• Hned jsem mu to dal.
  Hned mu to dal jsem.

  The whole cluster jsem mu to sits in slot two; the auxiliary is not stranded after the verb.

• Konečně jsem se ti omluvil.
  Konečně se ti jsem omluvil.

  The auxiliary jsem heads the cluster, before se and the dative ti.

Examples

• Zůstal jsem doma, protože jsem byl nemocný.
  Zůstal jsem doma, protože nemocný.

  protože introduces a full clause and needs a finite verb; the present copula být (jsem) must stay.

• Nepřišla do práce kvůli nemoci.
  Nepřišla do práce protože nemoci.

  Before a bare noun you need the preposition kvůli + dative, not the clausal conjunction protože.

• Jelikož pršelo, výlet jsme zrušili.
  Protože pršelo jsme zrušili výlet.

  A fronted reason reads better with jelikož, and a comma must separate the subordinate clause from the main one.

Examples

• Pršelo, takže jsme zůstali doma.
  Pršelo takže jsme zůstali doma.

  takže is coordinating and needs a comma before it joining the two main clauses.

• Zmeškal jsem vlak, a proto jdu pěšky.
  Zmeškal jsem vlak, a protože jdu pěšky.

  The result clause needs proto (therefore); protože would wrongly mark it as a cause.

• Nemáme dost lidí, tudíž akci odložíme.
  Nemáme dost lidí, tudíš akci odložíme.

  The formal connector is spelled tudíž with ž (háček), not tudíš.

Examples

• Přestože pršelo, šli jsme ven.
  Přestože pršelo šli jsme ven.

  A concessive clause is set off by a comma before the main clause.

• I když byl unavený, dokončil práci.
  I kdyby byl unavený, dokončil práci.

  He really was tired (a fact), so use i když + indicative, not the conditional i kdyby.

• Ačkoli je to drahé, přesto si to koupím.
  Ačkoli je to drahé, přesto si to koupim.

  The verb is koupím with long í; přesto echoes the concession in the main clause.

Examples

• Nečtu žádné noviny.
  Ne čtu žádné noviny.

  The verbal prefix ne- is written together with the verb: nečtu.

• Byl to nešťastný den.
  Byl to ne šťastný den.

  ne- attaches to the adjective to form its antonym: nešťastný, one word.

• To je nepravda.
  To je ne pravda.

  With nouns ne- forms an antonym written together: nepravda.

Examples

• Myslím, že přijde.
  Myslím že přijde.

  A comma is obligatory before že introducing a content clause.

• Muž, který tam stál, odešel.
  Muž který tam stál odešel.

  An embedded relative clause with který is fenced by commas on both sides.

• Učím se, abych uspěl u zkoušky.
  Učím se abych uspěl u zkoušky.

  A comma goes before aby; the conditional auxiliary abych keeps the standard form.

Examples

• Bydlím v pátém patře.
  Bydlím v pátý patro.

  The ordinal agrees in the locative neuter: pátém patře after v.

• Skončila třetí v závodě.
  Skončila třetí v závodu.

  třetí is invariable in nominative across genders; the place is v závodě (locative).

• Druhého dne jsme odjeli.
  Druhý dne jsme odjeli.

  The time expression is in the genitive: druhého dne ('on the second day').

Examples

• Narodil jsem se pátého května.
  Narodil jsem se pátého květen.

  The month after the genitive ordinal day is also genitive: května, not nominative květen.

• Přijedu prvního ledna.
  Přijedu první ledna.

  The day in a date phrase is the genitive ordinal prvního, not the nominative první.

• Stalo se to v roce 2024.
  Stalo se to v roku 2024.

  The fixed time phrase is v roce (locative), not v roku.

Examples

• Máme doma dvoje dveře.
  Máme doma dvě dveře.

  dveře is a plurale tantum, so it requires the collective numeral dvoje, not the cardinal dvě.

• Koupil jsem si troje brýle.
  Koupil jsem si tři brýle.

  brýle is a plurale tantum; counting them needs troje, not tři.

• Potřebuju jedny nůžky.
  Potřebuju jeden nůžky.

  nůžky is plural-only, so 'one pair of scissors' is jedny nůžky.

Examples

• Přijdu zítra v osm hodin.
  Přicházím zítra v osm hodin.

  For a single scheduled arrival the perfective přijít is used; its present form přijdu carries future meaning. The imperfective přicházím would describe a repeated or ongoing coming.

• Vlak přijel do Brna se zpožděním.
  Vlak přijel na Brno se zpožděním.

  A city as a destination takes do + genitive (do Brna). Na + accusative is wrong here; it is reserved for surfaces and certain places like na nádraží.

• Přišla na schůzku včas.
  Přišla do schůzky včas.

  Events and appointments take na + accusative (na schůzku). Do + genitive would imply going inside something enclosed.

Examples

• Odejdu z práce v pět hodin.
  Odjedu z práce v pět hodin.

  Leaving on foot uses odejít with the stem -jd- (odejdu). Odjedu belongs to odjet, leaving by vehicle.

• Vlak odjel z Prahy v poledne.
  Vlak odešel z Prahy v poledne.

  A train departs by its own motion, so the vehicle verb odjet (odjel) is used, not odejít (odešel), which is for going away on foot.

• Odešla od stolu bez jediného slova.
  Odešla z stolu bez jediného slova.

  Moving away from the vicinity of an object uses od + genitive (od stolu). Z + genitive would mean out of the inside of something.

Examples

• Přešel přes ulici na zelenou.
  Přejel přes ulici na zelenou.

  A pedestrian crosses on foot, so přejít (přešel) is correct. Přejet would mean crossing by vehicle.

• Přejeli jsme přes most a zahnuli doleva.
  Přejeli jsme na most a zahnuli doleva.

  Crossing a bridge is přes + accusative (přes most); na + accusative would mean onto the bridge, not across it.

• Opatrně, málem tě přejelo auto!
  Opatrně, málem tě přešlo auto!

  Running someone over is přejet (a vehicle action); přejít cannot mean run over.

Examples

• Dojeli jsme do Brna až večer.
  Dojeli jsme Brna až večer.

  The goal needs the preposition do + genitive (do Brna) even though the verb already has the prefix do-; the prefix does not replace the preposition.

• Pěšky dojdu na vrchol za hodinu.
  Pěšky dojedu na vrchol za hodinu.

  On foot uses dojít (dojdu); dojedu would mean reaching the summit by vehicle, which contradicts pěšky.

• Došli jsme až ke konci stezky.
  Došli jsme až do konce stezky.

  Reaching a point/edge uses k + dative (ke konci); do + genitive would mean into an enclosed end.

Examples

• Přijdu, vyjdu ven a hned se vrátím.
  Přijít, vyjít ven a hned se vrátím.

  Finite present forms are needed (přijdu, vyjdu), not infinitives; both are perfective with future meaning and the -jd- stem of jít.

• Odjel z Prahy a přijel do Brna.
  Odešel z Prahy a přišel do Brna.

  A journey by vehicle uses the -jed-/-jel stem throughout (odjel, přijel); the -šel forms are for going on foot.

• Vyšel z domu, přešel přes ulici a vešel do obchodu.
  Vyšel z domu, přešel na ulici a vešel do obchodu.

  Each prefix takes its typical preposition: z + gen (exit), přes + acc (crossing), do + gen (entry); na + accusative does not express crossing.

Examples

• Vyšel z domu a zamkl dveře.
  Vyšel do domu a zamkl dveře.

  Vy- (out) pairs with z + genitive (z domu); do + genitive would mean into, contradicting going out.

• Vešla do místnosti a pozdravila.
  Vešla z místnosti a pozdravila.

  V(e)- (in) pairs with do + genitive (do místnosti); z + genitive means out of, the opposite direction.

• Auto vjelo do tunelu.
  Auto vejelo do tunelu.

  From jet the verb is vjet, vjelo — no extra e. The form vejelo is wrong; ve- belongs only to the jít-based vejít/vešel.

Examples

• Zítra přijdu v osm.
  Zítra přicházím v osm.

  A single future arrival uses the perfective přijít (přijdu, future meaning); the imperfective přicházím would mean habitual coming.

• Každý den přicházím do práce pozdě.
  Každý den přijdu do práce pozdě.

  A repeated, habitual action requires the imperfective přicházet (přicházím); the perfective přijdu cannot express a present habit.

• Právě odjíždíme z nádraží.
  Právě odjedeme z nádraží.

  An action happening right now uses the imperfective odjíždět (odjíždíme); the perfective odjedeme would mean a future departure.

Examples

• Když budeš mít čas, zavolej mi.
  Když bys měl čas, zavolej mi.

  A realistic open condition takes the indicative future, not the conditional 'bys'. 'By' marks the irreal type.

• Jestliže přijdeš včas, půjdeme spolu do kina.
  Jestliže přijdeš včas, jdeme spolu do kina.

  The result is a real future, so the prefixed motion verb uses its future 'půjdeme', not the present 'jdeme'.

• Pokud je to pravda, musíme to oznámit.
  Pokud to pravda, musíme to oznámit.

  The present copula 'je' must stay — Czech does not drop it the way Russian or Ukrainian do.

Examples

• Nikdo nic neřekl.
  Nikdo nic řekl.

  Negative pronouns demand a negated verb; the affirmative 'řekl' is ungrammatical with 'nikdo nic'.

• Nikdy jsem ho neviděl.
  Nikdy jsem ho viděl.

  The negative adverb 'nikdy' forces 'neviděl'; the auxiliary 'jsem' sits in second position before the object clitic 'ho'.

• Nemám žádné peníze.
  Mám žádné peníze.

  The negative determiner 'žádné' requires the verb in the negative ('nemám').

Examples

• To je ten muž, kterého jsem včera viděl.
  To je ten muž, který jsem včera viděl.

  As the object of 'viděl', the pronoun must be accusative; for masculine animate that is 'kterého', not nominative 'který'.

• Kniha, kterou mi dali, je výborná.
  Kniha, který mi dali, je výborná.

  Feminine singular accusative is 'kterou' (matches 'kniha' in gender/number, accusative from its object role).

• Dům, ve kterém bydlím, je starý.
  Dům, který bydlím v něm, je starý.

  The preposition heads the relative clause with the pronoun ('ve kterém'); a resumptive 'v něm' is wrong.

Examples

• To, co říkáš, dává smysl.
  To, který říkáš, dává smysl.

  A general, non-nominal antecedent 'to' takes 'co', not 'který'.

• Ten, kdo přijde poslední, zhasne.
  Ten, který přijde poslední, zhasne.

  With the pronominal antecedent 'ten' (the one), the relative is 'kdo'.

• Přišel pozdě, což mě naštvalo.
  Přišel pozdě, co mě naštvalo.

  Reference to the whole clause requires 'což', not 'co'.

Examples

• Nevím, jestli přijde.
  Nevím, jestli přijde?

  An embedded question takes no internal question mark; the sentence is a statement and ends with a period.

• Zeptal se, kde bydlím.
  Zeptal se, kde bydlím?

  The wh-word 'kde' heads the embedded clause with statement order and no question mark.

• Zajímá mě, zda je to pravda.
  Zajímá mě, zda to pravda.

  The present copula 'je' is kept; Czech does not drop it.

Examples

• Kdybych měl čas, přišel bych.
  Kdybych měl čas, přišel by.

  The result auxiliary must agree with the 1st-person subject: 'přišel bych', not 'přišel by'.

• Kdyby pršelo, zůstali bychom doma.
  Kdyby pršelo, zůstali bysme doma.

  Standard literary Czech uses 'bychom'; 'bysme' is colloquial obecná čeština.

• Kdybys mi pomohl, byl bych rád.
  Kdyby jsi mi pomohl, byl bych rád.

  The 2sg condition is fused as 'kdybys'; the split 'kdyby jsi' is wrong.

Examples

• Chci, abys přišel včas.
  Chci, že přijdeš včas.

  A wish about another person's action takes 'aby' + l-participle, not 'že' + indicative.

• Učím se česky, abych mohl mluvit s rodinou.
  Učím se česky, aby mohl mluvit s rodinou.

  The purpose subject is 1st person, so the form is 'abych', not 'aby'.

• Řekl mi, abych počkal.
  Řekl mi, abych počkám.

  'Aby' requires the l-participle 'počkal', never a present/future finite form.

Examples

• Dům byl postaven v roce 1920.
  Dům byl postavil v roce 1920.

  The passive needs the participle postaven (-n), not the active l-participle postavil.

• Kniha je napsána v angličtině.
  Kniha je napsán v angličtině.

  The participle agrees with feminine kniha: napsána, not the masculine napsán.

• Okna jsou otevřena celý den.
  Okna jsou otevřená celý den jsou.

  Plural neuter okna takes otevřena; the present copula jsou is kept once and the participle agrees.

Examples

• O tom se hodně mluví.
  O tom hodně mluví se.

  The clitic se must stand in second position, right after the first phrase, not at the end.

• Knihy se prodávají v každém obchodě.
  Knihy prodávají v každém obchodě.

  Without se the verb has no expressed agent and the impersonal passive reading is lost.

• Tady se nekouří.
  Tady nekouří se.

  Se goes in second position after Tady, not at the end of the clause.

Examples

• Včera jsem napsal dopis babičce.
  Včera jsem psal napsal dopis babičce.

  A single finished event takes one perfective verb, napsal; you cannot stack both aspect forms.

• Tu knihu jsem přečetl za jeden večer.
  Tu knihu jsem četl za jeden večer.

  'In one evening' marks completion, so the perfective přečetl fits, not the imperfective četl.

• Maminka už uvařila oběd.
  Maminka už vařila oběd hotový.

  'Already finished' calls for the perfective uvařila; the imperfective vařila describes the process.

Examples

• Začal jsem číst novou knihu.
  Začal jsem přečíst novou knihu.

  After začít the infinitive must be imperfective číst, not the perfective přečíst.

• Přestala kouřit už loni.
  Přestala vykouřit už loni.

  Přestat + imperfective kouřit; the perfective vykouřit denotes one finished act and cannot be 'stopped'.

• Děti začaly zpívat.
  Děti začaly zazpívat.

  Začít requires the imperfective zpívat, not the perfective zazpívat.

Examples

• Vzal si jeden kousek dortu.
  Bral si jeden kousek dortu.

  One completed act of taking uses the perfective vzít (vzal si), not the process verb brát.

• Každé ráno beru léky.
  Každé ráno vezmu léky.

  A repeated daily habit needs the imperfective brát (beru), not the perfective vzít.

• Položila knihu na stůl.
  Kladla knihu na stůl a hned odešla.

  A single finished placing uses the perfective položit; kladla would describe a repeated/ongoing action.

Examples

• Budu muset víc pracovat.
  Zmusím víc pracovat.

  Muset is imperfective-only; its future is budu muset, and there is no perfective *zmusím.

• Umím dobře plavat.
  Uumím dobře plavat.

  Umět has no perfective partner; you cannot prefix it to make a completed version.

• Včera jsem se rozhodl odejít.
  Včera jsem se rozhodoval odejít a hned odešel.

  Rozhodnout se is perfective-only for the decisive moment; rozhodovat se would describe a drawn-out deliberation.

Examples

• Napsal jsem dopis a hned ho poslal.
  Psal jsem dopis a hned ho poslal.

  A finished action with an immediate result needs the perfective napsal.

• Když jsem psal dopis, zazvonil telefon.
  Když jsem napsal dopis, zvonil telefon.

  The background process is imperfective psal; the sudden interrupting event is perfective zazvonil.

• Každé léto jsme jezdili k moři.
  Každé léto jsme jeli k moři.

  A repeated yearly habit takes the imperfective jezdili, not the single-trip perfective jeli.

Examples

• Tu knihu jsem nečetl.
  Tu knihu jsem nepřečetl, vůbec jsem ji neotevřel.

  Total non-engagement ('never even opened it') uses the imperfective nečetl; the perfective implies starting it.

• Tu knihu jsem nepřečetl, zbývá mi posledních padesát stran.
  Tu knihu jsem nečetl, zbývá mi posledních padesát stran.

  Almost finished but not completed → negated perfective nepřečetl; the imperfective would deny reading at all.

• Nikdy nepiju alkohol.
  Nikdy nevypiju alkohol jako pravidlo.

  A general habit of abstaining is imperfective nepiju; negative concord keeps nikdy + ne-.

Examples

• Zavři okno, prosím.
  Zavírej okno jednou, prosím.

  A single positive command uses the perfective zavři; the imperfective zavírej suggests repeated/ongoing action.

• Nezavírej to okno, je tu horko.
  Nezavři to okno, je tu horko.

  A prohibition uses the imperfective nezavírej; the negated perfective is wrong for a general 'don't'.

• Napiš mi, až dorazíš.
  Piš mi jednou, až dorazíš.

  One requested message → perfective napiš; piš invites repeated writing.

Examples

• Musím zatelefonovat mamince.
  Musím zatelefonit mamince.

  The verb derived from telefon is telefonovat (perfective zatelefonovat); the form *telefonit does not exist.

• Každý den pracuji na počítači.
  Každý den pracovám na počítači.

  Verbs in -ovat take present endings -uji/-uješ/-uje; pracovat → pracuji, never *pracovám.

• Učitel zkontroloval naše úkoly.
  Učitel skontroloval naše úkoly.

  The perfective of kontrolovat uses the prefix z- (zkontrolovat); the spelling is z-, not s-.

Examples

• Bydlí v malém domku za městem.
  Bydlí v malém domečce za městem.

  The plain diminutive of dům is domek (locative domku); domeček exists but its locative is domečku, so the form *domečce is wrong.

• Koupila dětem novou knížku.
  Koupila dětem novou knihku.

  The diminutive of kniha softens h → ž before -ka: knížka, not *knihka.

• Dej si ještě kávičku!
  Dej si ještě kávičkou!

  Káva → kávička is feminine; as the object after dej si it takes the accusative kávičku, not the instrumental.

Examples

• Musíš tu smlouvu podepsat.
  Musíš tu smlouvu napsat, abys ji potvrdil podpisem.

  Signing is podepsat (pod- = under, adding a signature); napsat means to write the whole thing, a different action.

• Žák opsal úkol od kamaráda.
  Žák přepsal úkol od kamaráda.

  Opsat = to copy (reproduce someone else's text); přepsat = to rewrite/alter, so it changes the meaning.

• Učitelka mě požádala, abych to přepsal načisto.
  Učitelka mě požádala, abych to vypsal načisto.

  Přepsat = to rewrite (e.g. a clean copy); vypsat means to fill in or write out, not appropriate here.

Examples

• Bydlím v centru, takže znám pražskou dopravu dobře.
  Bydlím v centru, takže znám prahskou dopravu dobře.

  Praha → pražský softens h → ž; the form *prahský/*prahský does not exist.

• Ráno piju vždycky čaj — mám rád ranní klid.
  Ráno piju vždycky čaj — mám rád ranový klid.

  From ráno the time adjective is ranní (with -ní), not *ranový.

• Dám si pomerančový džus.
  Dám si pomerančský džus.

  A material/ingredient adjective uses -ový: pomerančový; -ský would wrongly signal origin/belonging.